Rostlina má typický stříbřitě šedý, velmi úzký list, až 5 cm dlouhý, vytvářející stěsnané růžice z jakoby do kruhu stáčejících se listů. Z nich vznikají stěsnané bochánky vysoké do 4 centimetrů, které mají až 20 cm v průměru.
Z růžice listů vystupují téměř bezlodyžné květy, přitisklé k listům. Jsou podobné kopretinám. Čistě bílé paprskovité květy mají průměr 2,5 až 3 cm. Uprostřed mají krátké, výrazné chloupky. Díky nim hmyz květy snadněji opyluje. Některé formy mají narůžovělou barvu. Květy vykvétají postupně, proto při hezkém předjaří a začátkem jara nás mohou dlouho těšit. Zvláště, když na ně nenasněží či nenaprší.

Townsendia hookeri má pro nás obrovský klad - produkuje každý rok semena, a to již začátkem dubna. Jsou to obvykle první semena sezóny v zahradě a musí se uhlídat. Rychle se rozlétají. Pokud je ihned po jednom pinzetou zapícháte do spár v suti, již příští rok vám obvykle vykvete. Z výměny semen na podzim, pokud ji vysejete až v zimě, musíte dva roky čekat. Pokud vůbec vyklíčí. Nejlépe se pěstuje, jak bylo řečeno, ze semeníku přímo do skalky. Nebo hned po uzrání do hrnkovacích kontejnerků pro přátele a nadšence - skalničkáře.
Z výsevů se Townsendia hookeri špatně pikýruje, protože má již malé dlouhé kůlovité kořínky. Snadno se poškodí. Proto je téměř nemožné, či s rizikem, přesazovat vzrostlou rostlinu. Podobně, jako mnoho dalších, výrazně suchomilných rostlin, které mají hluboký kůlovitý kořen. Například lewisie a další.

Tajemství pěstování?
V zahradě, ve "vykrmené" zemině a v příliš vlhkém prostředí je to rostlina krátkověká, odtud její pověst o náročnosti. Jednoduše uhnije. V přírodě jsou to mnoholeté rostliny. Pokud ji někdo označí za jednoletku, nebo dokonce za monokarpickou (i to už jsem slyšel), pak o ní nic neví.
Její rodnou krajinou je území prosluněné celý rok a i když tam občas zasněží a zaprší, vlhko nezůstane dlouho. Klíčem úspěchu je vysazení na plné, nejlépe celodenní slunce až úpal, dokonalá drenáž a chudá štěrkovitá kyselá zemina. Rostlina může být i v těžší, jílovité zemině, ale s velkým množstvím drobného štěrku a povrchové suti z "kyselé" horniny. Suť je jistota. Čím více, tím lépe.
Ovšem neznamená to, že ji budete celoročně sušit. Občasný déšť či lehká zálivka je také zapotřebí. Ve spáře skalky s odtokem vody bude mít perfektní polohu. Stanoviště musí rychle vysychat a být jen trochu úživné. Substrát co nejkyselejší. Při delších deštích raději přikrýt, zvláště rostliny v množárenských kontejnerech. Je vynikající do mís a koryt. Výborné jsou polohy kam přímo neprší, například osluněný převis z kamene ve skalce a podobně. Já ji pěstuji v suťovišti podél jižní strany chalupy, kde převis střechy brání přímému dešti.
Dáte-li jí takové podmínky, poroste vám pak déle, než o co se dokážete vsadit.
Zásady pro pěstování této townsendie jsou obecně platné i pro ostatní druhy malých, zvláště bezlodyžných, druhů townsendií. Rostliny bývají k dostání u pěstitelů, specializujících se na vzácné skalničky, dále na výstavách skalniček nebo ve výměnách semen klubů skalničkářů. Rozhodně je to kráska, která vás spolu s jarními krokusy velice potěší.

A ještě malá poznámka. Má synonymum Townsendia nuttallii DORN. I pod tímto jménem "běhá" po našich skalkách a v množárnách.
Townsendia hookeri je také velmi podobná dalšímu bezlodyžnému druhu Townsendia exscapa

Připravil a fotografoval © Martin Pilný, 2024