www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

"Mít alpinum, je krásná věc, ale udělat si je sám, to je rozkoš!"

titulka Skalky a skalničky¨

Výstižný citát, který v roce 1942 napsal nadšený český skalničkář a spisovatel Jaroslav Nauman. Nebyl asi první a rozhodně ne poslední. V různých obměnách jej říkají všichni skuteční skalničkáři i dnes. Ovšem spisovatel Jaroslav Nauman, tehdy v duchu citátu, napsal velmi půvabnou a inspirativní knížku v podobě filozofující příručky o skalkách a skalničkách. Napsána je takovým literárním stylem, že ji dodnes ve skalničkářské literatuře nikdo nepřekonal.
Knížka „Skalky a skalničky“, kterou napsal v roce 1942, byla přímým pokračováním jeho první knihy „Stupně k nebi“, vydané v roce 1938. Ta byla věnovaná horám, jejich kráse a zvláště kráse rostlin na nich. Pro většinu tehdejších skalničkářů, ale i v mnohem pozdější době byla u nás kniha „Skalky a skalničky“ jediným inspirativním průvodcem pro stavbu skalek na zahradách a pěstování rostlin v nich.
Teprve v pozdější době, přibližně po roce 1960, začaly u nás vycházet odborné příručky pro skalničkáře, s přehledy rostlin a strohými popisy jak je ošetřovat a jak pro ně postavit skalku. Jeden autor opisoval od druhého, přidával své myšlenky a znalosti, až v současnosti dosáhly tyto knihy podobu jen a jen příruček. Samozřejmě, že praktických, ale bez „skalničkářského ducha“ …


Naumanův pohled na skalky a skalničky byl úplně jiný. Škoda, že tato kniha od roku 1946, kdy byla vydána naposled (po předchozích dvou vydáních), již nevyšla. První dvě vydání byla cenzurována nacisty, třetí vydání se tak trochu nelíbilo komunistům kvůli vtipnému glosování věcí kolem. Přitom Jaroslav Nauman byl spíše levicově zaměřený autor, neboť si po nesmyslné druhé světové válce nechal své německé jméno změnit na české. A jak jinak, vybral si jméno příhodné jeho zájmům.

Po válce se všude již představoval jako Jaroslav Horný. Bylo to jeho nové jméno, nikoliv pseudonym, jak bývá uváděno. Samozřejmě, že dnes by byla jeho kniha v mnoha věcech neaktuální. Patrně by si ji dnes koupili jen nostalgikové a zanícení archiváři. Filozofie knihy však zůstává stále živá a moc pěkná.

Jaroslav Nauman se narodil 28.4.1881 v Praze. Pracoval jako úředník na pražském Magistrátu, ale ve volných chvílích se věnoval psaní beletrie. Svým osobitým stylem napsal řadu knížek. Později žil v Budňanech (dnes součást obce Karlštejn). Zde si postavil dům a také skalku.
Výstižně o tom vypráví jeho syn, RNDr. Radvan Horný, CSc. Ano, ten, od kterého mnozí znáte jeho práci o lomikamenech sekce Porophyllum. Jablko nepadlo daleko od stromu. Syn Radvan vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ovšem mimo svůj obor se hluboce zajímal o lomikameny, kterým věnoval mnoho času a péče.

Nechám vyprávění dr. Radvana Horného bez komentáře, který není ani potřeba:

„Počátek práce mého otce se skalničkami spadá do doby, kdy koupil kolem roku 1930 pozemek na východním okraji obce Budňany. Je to poměrně příkrá stráň k jihu orientovaná, o rozloze 4 arů. Stráň je budována silurskými bazickými vulkanity, zvláště tufity a tufitickými břidlicemi. V dolní části stráně nechal postavit podle vlastního projektu domek, který je inspirován lidovými chalupami v Podkrkonoší. Všechny ozdobné prvky ve štítech stavby si udělal sám.
Orientace stráně a složení hornin se projevilo jako velmi nevhodné pro stavbu skalky. Byl nucen obstavit vulkanity skalkami z vápence a doplnit vhodnou zeminu. Použil kameny a bloky z hald vybraných z polí a luk na jižním úbočí Tobolského vrchu, které dopravoval na fůře s koňským potahem a částečně i nákladním autem. S manipulací s kameny, často velikými, a se stavbou skalky mu pomáhal neobyčejně pracovitý a šikovný Franta Kvapil z Tatobit u Turnova. Vždyť kameny se musely dopravovat dost vysoko do zahrady.
Část skalky východně od domu táta přistavěl ke dvěma čtyřmetrovým zdem, aby získal severní svah a uzavřený, stinnější prostor, oživený a mikroklimaticky ovlivněný jezírkem. Celkem bylo použito více než 1000 vápencových kamenů, které vytvořily velmi působivé a přirozeně tvarované skalní struktury, poskytující rostlinám variabilní světelné podmínky. Velkou péči věnoval táta pečlivému umísťování drobných omšelých kamínků, které jsme nosívali v batohu ze Srbska. Říkával, že je to „cizelování alpina“.
Limitujícím faktorem byla vápnitá voda, což vyloučilo možnost pěstovat mnoho tátových oblíbených rostlin. Přesto měl v době předcházející vydání jeho knihy „Skalky a skalničky“ na skalce kolem 1500 druhů a kultivarů rostlin. Mezi jeho nejoblíbenější patřily lomikameny sekce Porophyllum (tehdy vedené jako kabschie a englerie), ale rostly mu zde i nádherné, veliké exempláře Saxifraga longifolia. Pamatuji také na unikátní exemplář orchideje Cypripedium calceolus v zastíněném místě blízko domu, který měl devadesát devět květů. Táta úzce spolupracoval s tehdy prosperujícími zahradnickými firmami, jako byly zejména Marie Stivínová (Karel Stivín) v Černolicích, Antonín Vejtasa v Jaroměřicích nad Rokytnou a v neposlední řadě Čestmír Böhm v Praze - Malešicích.“

Jaroslav Horný na své skalce
K tomuto vyprávění není co dodat. Snad jen to, že se Jaroslav Nauman podílel na tvorbě katalogů rostlin u uvedených firem a při prohlížení omšelých, osmdesátiletých výtisků, je to na nich dodnes znát. Jsou prostě úplně jiné, než jaké katalogy známe dnes. Zemřel 4.12.1962 doma, v Karlštejně - Budňanech, mezi svými blízkými.


Dovolím se vrátit ke jménu RNDr. Radvan Horný, CSc. Byl u nás v šedesátých až osmdesátých letech (již minulého století), velmi uznávaným znalcem lomikamenů, ač jeho vědecké zaměření bylo zcela jiné. Lomikameny nejen zkoumal, ale především pěstoval a prováděl různá křížení, z nichž vzešla řada zajímavých kultivarů. Bydlel v témže domě, který postavil jeho otec, obklopen skalkou jako jeho táta. Bohužel, na Štědrý den, 24.12.2015, Radvan zemřel v nemocnici v Berouně, ve věku 83 let. O jeho rozsáhlé vědecké činnosti i životě napsal v roce 2002 podrobný článek dr. Ivo Chlupáč.

Radvan Horný spolu s přítelem JUDr. Karlem Mirko Webrem a s akademickou malířkou Evou Zoulovou vytvořili na svoji dobu úžasné původní české dílo „Lomikameny sekce Porophyllum“ (Klub skalničkářů Praha, 1985), které pak vyšlo ještě ve zkrácené podobě jako „Nejkrásnější lomikameny“ (Academia, 1985) a v aktualizované verzi přeložené do angličtiny kniha vyšla také ve Velké Británii jako „Porophyllum Saxifrages“ (John Byam-Grounds,1986). Je to vynikající přehled lomikamenů ze sekce Porophyllum, včetně množství tehdy existujících kultivarů, které k nám přicházely především z Anglie a také těch, které vznikaly i u nás, v zahradních množárnách amatérských pěstitelů, a to nejen Radvana Horného, ale také Karla Stivína z Černolic, Františka Holenky z Prahy - Hostivaře, Miroslava Krause z Prahy - Libně a dalších. Na jejich práci navázal a pokračuje v ní, dnes již špičkový pěstitel Karel Lang z Křižatek, obce vzdálené od Karlštejna jen 17 kilometrů. A také Jan Bürgel z Prahy, z jehož zahrady na Zbraslavi tam také není daleko.
Jaroslav Horný

O Jaroslavu Naumanovi bych mohl psát mnoho a mnoho dalších zajímavostí z jeho života. Ale proč opakovat to, co již napsal jiný. Je potěšitelné, že se mu před časem věnoval velmi seriózně na svých web stránkách BOTANY.CZ také Ladislav Hoskovec. Zde si můžete přečíst mnoho dalších podrobností ze života muže, který propadl kouzlu skalniček.
Je škoda, že občas zapomínáme na lidi, kteří nebyli bůhví jak slavní a tak nejsou uváděni ani v učebnicích, natož v encyklopediích. Byť je Jaroslav Nauman stručně uváděn alespoň v elektronické Databázi knih a spisovatelů.

Proto jsem chtěl tímto povídáním jeho jméno a život připomenout.

A poděkovati dr. Radvanu Hornému za poskytnutí zajímavých, málo známých informací a především děkuji za náročně vyhledané staré fotografie jeho otce. Jaroslav Nauman je zde u čerstvě dokončené skalky u známých v Černošicích a u branky do části své skalky v Karlštejně. Fotografií z jeho života se totiž mnoho nezachovalo a tyto jsou prvně publikované..

Připravil Martin Pilný (4/2015)



Saxifraga ´Jaroslav Horný

Saxifraga marginata ´Jaroslav Horný´
na kresbě Evy Zoulové

Rostlina vypěstovaná Karlem Stivínem v Černolicích v roce 1960 ze semen druhu Saxifraga marginata, získaných z botanické zahrady v Lausanne. Pojmenování jí dal K.M.Webr na památku spisovatele. Tento lomikamen vytváří ne zcela pravidelné trsíky, nikoliv obvyklé bochánky. Růžice velmi pomalu přirůstají, proto je rostlina dlouho rozvolněná. Bílý květ na asi 5 cm vysoké lodyze vykvétá obvykle v druhé polovině dubna. Listy má světle zelené. Rostlina vyžaduje zvláštní péči, neboť snadno uhnije na vlhčím stanovišti a "uhoří" na plném slunci. Vyžaduje dobrou drenáž pod sebou i v substrátu. Je náročná na pěstování již pro její pomalý růst. Špatně se řízkuje, neochotně zakořeňuje. Poměrně rychle stárne a rozvolňuje se. Je dost vzácným kultivarem, neboť ji málokdo množí.


Nahoru


© 2008 . Obsah a design:© Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 2891 návštěvníků.

?>