Běžný zvonek na skalkách, přesto v zájmu velkopěstitelů.

Campanula portenschlagiana

Je to zvonek dalmátský. Druh, který zaujme každého, když bohatě vykvete. Během roku je v podstatě opomíjen, jak v přírodě, tak ve skalce. Mimo jiné nepatří mezi mimořádné vzácnosti a nevyžaduje náročné pěstování. Leč je krásný a zřejmě proto se obvykle v lednu a únoru, zvláště na Valentinský svátek, náhle objevuje rozkvetlý v obchodech, především v supermarketech. Inu holandští, a nejen ti, pěstitelé dobře vědí, že se dobře prodá. A tak mají plné skleníky těchto rostlin, které v této době vyprazdňují.

Řada lidí si zvonek koupí, i když nemají skalky, kytička se jim prostě líbí. Je zajímavý také pro skalničkáře, kteří dobře vědí, jakou parádu umí tento zvonek udělat na skalce. V supermarketech jsou navíc rostliny urostlé a v podstatě levné. Ovšem vysazovat je ven lze opravdu až koncem března, po mrazech. A ještě by se měly pozvolna v kontejneru otužovat. Při troše štěstí a podle počasí ještě začátkem léta znovu ve skalce vykvetou. A jak jej vysadit?


Campanula portenschlagiana Roem.& Schult. je velice krásný zvonek, proto si zaslouží hezké místo. Nejhezčí je na hraně skalkové římsy nebo ve spáře, protože i v přírodě často visí na skalách. Ve spáře se navíc krásně rozrůstá podél ní, protože kořínky nemají možnost růst do stran. V době květu pak spára v celé délce modře kvete. Tomuto zvonku se také výborně daří v suti, nejlépe ve svažitém suťovišti. Ve skalce je to plně mrazuvzdorná trvalka, snadno přirůstá z kořínků, které se šíří kolem mateční rostliny. Vznikají tak bochánky nebo širší polštáře částečně poléhavých lodyh s květy. Někdy se rozroste víc, než je žádoucí, ale není problém odrýpat okolo ní oddělky, sousedi či přátelé jistě nepohrdnou.

Z toho vyplývá i způsob množení. Oddělky zachovají identitu mateční rostliny. Bezproblémový je také výsev, kde však nevíte, jak dalece se zvonek "políbil" s okolními zvonky, které kvetou v tutéž dobu a většina skalničkářů jich mívá na skalce více druhů.


Na snímku Campanula portenschlagiana ´Get Mee´

Výšku i bohatost kvetení lze snadno regulovat. Stačí hned po odkvětu rostlinu o třetinu až polovinu „ na tvrdo“ ostříhat. Během měsíce krásně obroste a nasadí na množství poupat. Sestřih není dobré odkládat. Byť je rostlina krátkou dobu jaksi „ošubraná“. Naopak, když se zmladí, tak je krásná i v listech. Ty jsou dekorativní, srdčité až kulaté, s jemnými zoubky po obvodě. Často vydrží celou zimu zelené, pokud nejsou velké holomrazy. Z jara však brzy obrazí, zvláště, když se omrzlé či zaschlé stonky odstřihnou.
Už to, že dobře roste v suti nebo spáře dokazuje, že vyžaduje suché místo a plné slunce. Tak jako je tomu na severobalkánských skalách. Ovšem to neznamená rostlinu sušit. Při větším suchu vyžaduje zalévat, ostatně jako mnoho dalších rostlin ve skalce, když déle neprší. Dobře ale také poroste v polostínu.

Campanula portenschlagiana je endemitem v chorvatských horách a celé oblasti Dalmácie (locus classicus Biokovo - uvádí Dr.Čedomil Šilič), na jih roste až po Černou Horu (Kotor). Roste ve vyšších horských polohách na skalách. Rozsah dalšího areálu se uvádí v různých zdrojích i v Srbsku, Rumunsku až po vyšší kopce Moldávie a Ukrajiny. Udává se výskyt také v Karpatech a Vysokých Tatrách, dokonce na polské severní straně. Pozor, bývá často zaměňován za Campanula carpatica. Údaje o dalších lokalitách se různí, mnohé nejsou potvrzené, jen stále citované - opisované. Foto na skále z doliny Cetine. (Foto Dr.Č. Silič)


Synonyma druhu jsou Campanula muralis Portenschl. a Campanula morettiana Vis. non Reichenb.

Pozor, v uvedené oblasti Balkánu se vyskytuje také zvonek Campanula poscharskyana Degen. Oba druhy bývají zaměňovány a v zahradách i v zahradnictvích chybně pojmenovány.

Na botanické kresbě přírodního druhu lze vidět typický tvar a charakter listů a typický květ. Máte tak možnost si druh zvonku dalmátského snadno určit sami.



Pro svoji krásu druh hojně šlechtí zahradníci a tak je na trhu opravdu mnoho velmi hezkých kultivarů od základního druhu.

Na snímku je Campanula portenschlagiana ´Catharina´ s odstínem do růžovofialové.




Z kultivarů jsou to například:
Campanula portenschlagiana 'Aurea'
Campanula portenschlagiana 'Planet'
Campanula portenschlagiana ´Blue Sky´
Campanula portenschlagiana 'Blue Magic´
Campanula portenschlagiana 'Catharina'
Campanula portenschlagiana ´Get Mee´
Campanula portenschlagiana ´Miss Melanie´
Campanula portenschlagiana 'Resholt Variety'
Campanula portenschlagiana 'Birch Hybrid'

a řada dalších. Jejich bližší popisy najdete na internetu nebo na stránkách pěstitelů. Všechny kultivary jsou hezké, liší se hlavně barvou květů, od bělavé, přes světle modrou, sytě modrou, až fialově modrou i fialově růžovou, s bílým středem atd. Dalo by se jmenovat dál. Kultivary se také liší výškou a rozrůstáním. Ovšem pozor , některé z kultivarů nejsou mrazuvzdorné! Inu, vznikly ve sklenících.


Pro ty z vás, kteří rádi znají pozadí příběhů, pár poznámek:

Druh Campanula portenschlagiana Roem.& Schult., který popsali Švýcar Jakob J.Roemel a Rakušan Joseph Schultes roku 1819, dostal „příbuzného“, a to v roce 1839 varietu Campanula portenschlagiana var. pubescens A.DC

Ovšem, jak už to v botanice bývá, i tento druh zvonku dalmátského byl rozdělen. V roce 1990 botanici v sarajevském muzeu, zvláště Dubravka Šoljan a několik dalších, studiem a poznatky z přírodních lokalit, druh rozdělili ještě na:
Campanula portenschlagiana f. grandiflora D. Šoljan (1990)
Campanula portenschlagiana var. hirsuta D. Šoljan (1990)
Campanula portenschlagiana var. pumila D. Šoljan (1990)

Zde se detaily nebudu zabývat. Nejsou hlavním tématem této stránky, zvláště, když nemám přesný botanický popis nových variet a formy, na rozdíl od základního druhu.


Jak přišel tento zvonek ke jménu?
Edler von Portenschlag-Ledermayer, byl botanik žijící v letech 1772 - 1822 ve Vídni. Původně byl soudní advokát, ale zamiloval se do přírody a botaniky natolik, že se profese právníka vzdal. Botanika jej natolik zaujala, že se začal zajímat o systém podle botanika Linného. Často cestoval na severní Balkán, především za rostlinami z Dalmácie, odkud přivezl přes 200 herbářových položek nově objevených druhů. Ovšem zajímala jej i flóra Alp a především také Nízké Taury, kam neměl daleko z Vídně. Doprovázel i několik expedic do hor Evropy. Napsal řadu botanických prací, popsal mnoho druhů rostlin a hlavně psal komentáře s důležitými poznatky k herbářovým položkám, které z cest přivážel. Není divu, že botanici jeho jméno navždy zvěčnili v názvu krásného zvonku.



Připravil a fotografoval © Martin Pilný (2023)

Zdroj - vlastní zkušenosti a kniha: Dr. Čedomil Šilič - Endemične biljke (1984), botanická kresba je z téže publikace.