Delosperma či kosmatec

z trochu jiného pohledu

O druhu Delosperma, či chcete-li, tak kosmatec, je obrovské množství informací na internetu, takže povídání o pěstování by mohlo být nošení dříví do lesa. Faktem je, že jde o suchomilnou rostlinu, o kterou se nebudete muset příliš starat. Takže máte-li dost času, můžete procházet řadu webových adres a stránek facebooku atd. a o pěstování se zde povětšinou i dovíte.
Přesto jsem se tomuto rodu trochu věnoval a chci se podělit o zajímavosti delosperm z jiného pohledu, než je jen popis a pěstování rostlin.
Mnohé informace mám především z botanických zdrojů. Pokud vás botanika nezajímá, a spíše vás zajímají fotografie rostlin, můžete přejít přímo do druhé části článku.
Tam je pohromadě více fotografií, a to nejen několika botanických druhů, hlavně však alespoň pár obrázků poměrně nových kultivarů kosmatců. Těch je totiž mimořádně mnoho.

Zdeněk Zvolánek (editor časopisu Skalničky z KSP) před časem řekl:
Dnes se na nás valí barevná tsunami kříženců kosmatců … !

Ano, tsunami. Před pár lety na našich skalkách přibývaly kosmatce velmi pozvolna, zvláště čisté nezkřížené botanické druhy, které jsou dodnes poklady. Především pak nově nalezené vytrvalé druhy. Ty mnohé skalničkáře zajímají nejvíce.
Řada z nalezených druhů jsou totiž pouze jednoletky, nebo monokarpické. Což se málo ví mezi laiky. To souvisí s pěstováním v zahradách a někdy se stává, že nevíte proč vám rostlina „odešla“ když jste jí přeci dali správné podmínky k růstu. A to je právě zajímavé.
Protože devadesát procent druhů pochází z oblastí Jihoafrické republiky a Botswany, vyžadují různé podmínky. Od chladnějších stanovišť až po úpalové. Proto nelze dávat rady, kde jak rostliny vysazovat. Každý z nás má jiné podmínky. Každý z druhů také. Ale abych to zcela nepominul, i jejich pěstování je různé. V podstatě jsou zcela nenáročné. Skvělé jsou i jako dekorace v mísách, kde bez problémů rostou.

Zásadní je mít nejlépe stanoviště bez poledního úpalu. Dále svah, drobný štěrk, písek, lepší je „kyselá“ hornina, ale i na vápenci mnoho druhů bez problémů roste. Především však, jak je všude uváděno, rychlý odtok vody při dešti a při tání sněhu. Čili suché stanoviště.
Co je zajímavé, že na většině stanovišť v přírodě rostou kosmatce pod trnitými keři, nejčastěji na suchých kamenitopísčitých místech v porostech Acacia karroo. Podobně jako mnohé jiné druhy rostlin v Turecku, se tím brání před okusováním zvěří a domácími zvířaty. To především tam, kde roste okolo na skalnatých svazích také tráva, která zvířata logicky přitahuje. Ovšem tam, kde jsou čistě skalnatá a suťová stanoviště zvířata nechodí (co by tam hledala) a tak tam delospermy vytváří veliké nízké porosty.


Krajina té oblasti jižní Afriky je mimořádně suchá.Proto mají rostliny značně tlusté listy různých tvarů, sloužící jako zásobárna vody na zlé časy. Podobně jako u netřesků. Výborně proto u nás rostou také v mísách, květináčích a podobně. Na zimu jsou pak ukládány jako třeba pelargonie. Úskalí pěstování této tučnolisté skalničky ale přece jenom je - vadí jí zimní vlhko. Je proto dobré si před zimou z rozrostlého trsu odstřihnout kousek, nejlépe přikořeněný nebo nařízkovaný, který přezimujeme v domě, kam se mráz ani vlhko nedostanou, kde ale není horko. Tím si zajistíme, že o rostlinu v zimě nepřijdeme. Většina druhů ale zimu u nás přežije. Zvláště těch s původem z vysokých hor jižní Afriky. Například ze severovýchodní oblasti pohoří Drakensberg, které se považuje za kolébku těchto rostlin.

Kdysi jsem slyšel názor, že jsou to rostliny, které určitě přežijí globální oteplování. Je to velmi trefný názor.

Rod Delosperma je relativně nedávno objevený botaniky. V době, kdy byla jižní část Afriky britským impériem, se o zdejší přírodu také začali zajímat britští botanici. Mimo jiné zde objevovali rostlinu, která dostala jméno Delosperma. Název rodu pochází z řeckých slov „ delos “ znamenající „viditelný“ a „ sperma “ znamenající „semeno“ ve vztahu k tobolkám se semeny, které nemají membrány přes horní část, takže semena jsou obnažena, když se tobolky plodů otevřou.
První zmínka o této rostlině byla napsána 21.11.1925 do britského zahradnického časopisu Garden Chronicle, kde popisoval Nicholas Edward Brown její nález v Dračích horách jižní Afriky. Byla zde uvedena jako Delosperma N.E.Br. Ovšem v roce 1927 byla důkladně popsána do botanických záznamů té doby, jenže byla pojmenována Mesembryantheum echinatum Lam. Následně botanici nevěděli, kam ji zařadit,a tak se jí neustále měnila jména. Do databází se vrátila jako Delosperma echinatum (Lam.) Schwantes.
Byl to tedy úplně první odborně popsaný druh z rodu Delosperma.



Má zvláštně vypadající šťavnaté listy se štětinatými chloupky na malých, tenkých drátovitých ostnatých stopkách. Samotné listy jsou také ostnaté. Nejpozoruhodnějšími rysy jsou vodní váčky, které pokrývají listy. Není to žádný plazivý drobeček. Je schopna dorůst i 35 cm a ve sbírkách je to spíše pokojová rostlina. Je tak neobvyklá, že od té doby začal být tento rod i v bližším zájmu botaniků. A pozor: velice se vysemeňuje a stává se i plevelivou. Snadno se pěstuje.
Doposud bylo popsáno neuvěřitelných 195 druhů (!!). Zatím poslední, byl botanicky popsaný loni, tedy v roce 2023, a to druh Delosperma kupuje Gideon F.Sm. & Hankey. První jej "nekoupil" ale objevil v dubnu 2008 Andrew Hankey, a to v severozápadní oblasti provincie Gauteng (JAR). Nevím, zda se již rostlina dostala do kultury botanických zahrad nebo pěstitelů. Uvítal bych fotografii.

Dlouhý seznam všech nalezených druhů rodu Delosperma si můžete nastudovat na stránkách IPNI (http://www.ipni.org)

V odborných seznamech a publikacích, jak je známo, za botanickým jménem rostliny je i jméno botanika, který rostlinu popsal. Zjistíte tak, že se u rodu Delosperma vyskytuje velice často jméno L.Bolus. To je další zajímavost. Je to jméno významné botaničky, a to jihoafrické taxonomky Harriet Margaret Louisa Bolus, která nalezla a popsala stovky druhů různých rostlin, mimo jiné mimořádně hodně kosmatců. Od roku 1903 byla také dlouholetá kurátorka Herbáře Bolus, a to v podstatě až do své smrti v roce 1970. Po objevu kosmatců jich po roce 1928 mnoho nalezla a popsala právě ona. Popsala také mnoho dalších jiných druhů rostlin z Jihoafrické republiky (JAR), z Lesotha, Botswany a dalších míst této oblasti jižní Afriky.
Všimla si také, že v místech, kde delospermy rostou, místní Křováci často denně žvýkají listy těchto rostlin.



A to je další zajímavost. Následným bádáním vědců bylo totiž zjištěno, že je to pro Křováky droga pro lepší mysl.
V listech kosmatců je látka, která domorodcům vytváří dobrou náladu. Je to serotonin, který normálně produkuje lidský mozek, aby potlačil úzkost, depresi a únavu. Když ho tělo vytváří málo, má člověk potíže. Křováci si údajně bez této drogy život neumí vůbec představit. I proto jsou nezvykle klidní, uvolnění a přátelští. Nevím, to jsem jen slyšel. Se Křováky jsem se nikdy nesetkal. Křováci jsou označováni jako jedni z nejnebezpečnějších domorodců na jihu Afriky. Ale není to tak doopravdy, oni si jen chrání svá území. Také někteří současní čeští „prospektoři“, kteří do oblasti za kosmatci putovali a s domorodci se setkali, si povahu místních chválili.
Na konci 20. století začali vědci detailně zkoumat floru na jihu Afriky. Velmi rychle začali sbírat také informace o tom, které místní rostliny původní obyvatelé užívají. Zmíněná paní Bolus je upozornila na Křováky žvýkající delospermy. Když výzkumníci potvrdili, že mnohé druhy kosmatců opravdu obsahují bylinný serotonin, začaly se dít věci. Zatím byl běžně znám a vyráběn chemicky, který se v podobě různých jiných léků běžně ordinuje pacientům s různými formami deprese. Po objevu netrvalo dlouho a farmaceutický průmysl nabídl lék, jehož hlavní složkou jsou výtažky z listů delospermy.

Mimochodem - u řady druhů jsou krásné samy listy, jak ukazuje snímek od Holzbecherů.

Farmaceutické korporace ale narazily, když chtěly v oblastech růstu delosperm založit plantáže rostlin. Původní kmeny Křováků na svých územích žádné plantáže nedovolili a ubránili. Lékařské koncerny mohou pouze vykupovat od domorodců to, co oni v buši a na sutích hor posbírají a usuší. Žádné velkopěstování v té oblasti nepřicházelo v úvahu. Takže je to velmi ceněná a drahá droga.

Vida, co si pěstujeme na skalkách v zahradách. Větší množství serotoninu však obsahují listy jen některých druhů kosmatců. Uvádět je raději nebudu.

Rod Delosperma se začíná stávat sběratelským druhem, podobně jako rod Saxifraga. Stačí se podívat do zahrad i zahradnictví nejen u nás, ale i ve Velké Británii i jinde ve světě a dokonce v USA, kde se o množení a šlechtění zasloužili v Botanické zahradě v Denveru. Zde se o to zasloužil především botanik a pěstitel Panayoti Kelaidis, kurátor tamních sbírek rostlin. Jeho jméno má i jeden z kultivarů. Rod se poměrně snadno kříží, což zajímá nejen množitele, ale především zahrádkáře.

A na závěr vás také může zajímat, že seznam stodevadesátipěti druhů končí jménem Delosperma zoutpansbergense L.Bolus 1959. Musím přiznat, že toto jméno jsem ze seznamu IPNI opisoval natřikrát, protože jsem pletl písmena. A zkuste si to jméno říkat nahlas. Zlomíte si jazyk …

Připravil Martin Pilný
Fotografie:
Lumír Váňa (L.V.)
Martin Pilný (M.P.)
Alena Vydrová (Botany.cz)
Věra Svobodová (Botany.cz)
Vít Grulich (Botany.cz)
a internet