Dracocephalum argunense

Druh miluje celodenní slunce. V přírodě roste na slunných travnatých svazích stepního charakteru, tedy na chudých půdách, na písčinách, na okrajích houštin a v kamení. Již to předurčuje, že je to rostlina nenáročná, suchomilná a spíše nám shnije, než uschne. A jak jsem si vyzkoušel, tak čím chudší má substrát, tím je rostlina i habitem nižší. Její obvyklá výška v přírodě je od 30 do 40 cm i více. Tedy žádná drobnička.

Já ji mám vysazenou v čistě kamenito-písčitém substrátu, zcela bez humusu, s rychlým odtokem vody. Velmi chudá zemina v podloží pod skalkou je teprve asi 20 cm hluboko. Rostlina na tomto místě, s plným úpalem a v podstatě bez živin, není vyšší než 15 cm a vesele roste. Vysazena je v mírném svahu, mezi zmíněnými bochánky floxů, kterým také vyhovuje uvedený kamenito-písčitý substrát s rychlým odtokem vody.

Floxy si se včelníky nekonkurují a „neřádí“. Samozřejmě, že čas od času, nejlépe po odkvětu přijdou na řadu nůžky, aby rostliny obou druhů byly stále kompaktní. Je celkem jasné, že rostlinu si můžete vysadit podle potřeby kdekoliv. Opravdu ale na slunce. A ještě něco: Pokud jsou zasychající květní lodyhy krátce po odkvětu odstřiženy, rostlina obvykle remontuje, a to koncem léta či v září.

Dracocephalum argunense vykvétá okolo 15. června a vydrží kvést asi tři týdny. Květy na stonku vykvétají postupně, zdola nahoru, jak už u této čeledi (Lamiaceae) bývá obvyklé. Proto jsou samozřejmě později na olistěných lodyhách už některé odkvetlé květy a rostlina již není tak fotogenická, pokud ji průběžně neočišťujete. V každém případě rostlina patří k těm, jejichž květy na skalce začátkem léta jsou vždy vítané.
Květ přírodního druhu je světle modrofialový, má neobvyklý tlamatý tvar, plstnatý, silně chloupkatý a věřte, špatně se fotografuje. Je poměrně velký, okolo 3 cm. Je natolik zvláštní tvarem i růstem, že ne každému se může v detailu líbit. Koberec květů v ploše však zaujme každého.

Rostlinu lze relativně snadno koupit u některých specializovanějších zahradníků a u amatérských pěstitelů, kteří pěstují především kultivar Dracocephalum argunense ´Blue Dragon´ a některé další kultivary. Blue Dragon je vůči základnímu druhu výrazně tmavě modrý, až do fialova. Je množen vegetativně, aby si zachovával svoji tmavou barvu. Samozřejmě, že takto jej není namnoženo nikdy tolik, jako z výsevů.
Pokud rostlinu koupíte v zahradnictví, určitě ji vyklepte a odstraňte z kořenů vyklepáním či tenkým dřívkem vydrásáním maxima původního zahradnického rašelinného substrátu, který je neštěstím pro další pěstování skalniček, zvláště suchomilných.

Čím vás určitě rostlina nadchne, je v podzimním období její barva listů. Obvykle od konce září do zimy "svítí" ve skalce červená plocha, a to je vždy příjemné v podzimním čase. Nemusíte mít obavy, že rostlina usychá. Dracocephalum argunense je stálezelená rostlina s úzkými, čárkovitými listy. Jejich sytá zeleň se pravidelně na podzim zbarví téměř do červené, a tak se vám na skalce objeví příjemná barevná plocha.
V předjaří je někdy třeba vystříhat namrzlé konečky výhonů, ale nejlépe je všechny zakrátit na polovinu. Rostlina zahoustne a více pak kvete.









A nakonec ještě synonyma pro ty, kteří získají rostlinu pod jiným jménem. Jedná se o pravá synonyma, nikoliv o zkomoleniny: Ruyschiana argunensis, Dracocephalum japonicum, Dracocephalum ruyschiana var. argunense, Dracocephalum ruyschiana var. japonicum, Dracocephalum ruyschiana var. speciosum. Obvykle se však s těmito synonymy nesetkáte. Zvláště v pěstitelské praxi.

Text a foto © Martin Pilný, 2014