Gypsophila cerastioides - šater rožcový
je opravdu jen běžný obyčejný druh?
Pro mnohé ano, zvláště pro skalničkáře pěstující jen fajnové rostliny. Podceňovaný je neprávem. Naopak - je to zcela nenáročný druh, přímo ideální pro začátečníky, přitom s nádhernými květy. Ty jsou bělavé, s výrazným žilkováním a mají průměr okolo 1 cm. V době květu, což je od poloviny června do poloviny července, vytváří hezké bochánky až koberečky, obsypané květy, které stále a stále nakvétají z mnoha poupat. Patří mezi polštářovité trvalky s poléhavými, větvenými, olistěnými lodyhami a většími přisedlými květy. Zajímavé jsou i drobné listy, které mají okraj jemně zoubkovaý s pavučinkou, vytvářející dojem, že je list šedivý.
Gypsophila cerastioides DON.D. pochází údajně z Himálaje, ale lokalitu či oblast jsem nevypátral, všude je uváděn globálně. Na půdu není náročný, přesto je lepší jej vysadit do humózního, hodně štěrkového, tedy dobře propustného, substrátu. Povrch okolo rostliny by měl být také z hrubšího štěrku. Ač se leckde uvádí, že chce vlhčí půdu, já mám zkušenost opačnou. Ve vlhku snadno zahnívá. Ovšem plný úpal mu také nesvědčí. Takže dopolední nebo odpolední slunce je nejlepší. Pozor, na rozdíl od šateru zedního (Gypsophila muralis) nepatří do spár.
Šater rožcový je třeba vysazovat na mírně (i více) šikmou širší plochu, aby při větších deštích nebo při zimních oblevách voda dobře odtékala mezi štěrkem okolo. Je to ideální rostlinka do suťoviště, kde má možnost se i sama semenit (až lehce plevelit). V takovém případě se rozrůstá v ploše v podobě drobných bochánků, přibližně pouhých 5 cm vysokých.
Druh Gypsophila cerastioides by na klasických skalkách neměl chybět, je to milá drobnička.
Snadno se i množí.
Stačí v lednu, či v časném předjaří, vysévat jemná semena. Výsev trochu zasypte, stačí 5 milimetrů i méně. Jinak není problém rostlinu množit v září dělením, protože se dobře ujímá z oddělků, které vzniknou přikořeňováním plazivých olistěných lodyh. Není také problém rostlinu sehnat, protože ji má v nabídce mnoho našich zahradnictví, ale i drobní pěstitelé skalniček.
Krásným a exotickým druhem šateru je Gypsophila aretioides BOISS., který je náročnější k pěstování. Více o něm zde.
Šaterů je vice druhů, obvykle vyšších. Nízkých, drobných druhů rodu Gypsophila je přes dvacetpět, ale ne všechny jsou tak hezké. Pro někoho může být zajímavý ještě zmíněný šater zední - Gypsophila muralis, který bývá vidět vyplevelný i na zdech hradů ve Španělsku a Středomoří, kde vyrůstá ze zvětralých spár kamenů zdiva. Proto "zední". Přírodní druh však není příliš atraktivní. Má drobné květy na tenkých lodyhách a plevelí se. Tento druh také množí mnohá zahradnictví. Zajímavé jsou zvláště jeho červené kultivary.
Ovšem pozor.
Někteří lidé si zde uvedené šatery pletou s druhem šater latnatý Gypsophila paniculata, ale to je až 50 cm, i více, vysoká trvalka, nazývaná také jako "nevěstin závoj". Ta rozhodně do skalky s drobničkami nepatří.
Připravil a fotografoval © Martin Pilný, 2023
|
