www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Neúnavně kvetoucí vzácnost do skalky

Heterotheca jonesii



Neznám na našich skalkách jinou, tak dlouho kvetoucí rostlinku, která začne kvést v polovině června a kvetení ukončí s prvními mrazy. Tedy téměř půl roku. Záměrně používám zdrobnělinu. Opravdu je to rostlinka, kterou každý neznalý návštěvník skalky snadno přehlédne. Jeden z návštěvníků naší skalky na ni dokonce šlápl. Naštěstí to přežila a já také.

Heterotheca jonesii (S.F.Blake) S.L.Welsh & N.D. Atwood je rostlina pouze 1 - 2 cm vysoká a rozrůstá se zvolna jako malý stříbřitý kobereček se žlutými kvítky. Rostlina patří mezi složnokvěté druhy (Asteraceae), což dokazuje i její malinký, přibližně centimetr velký, květ. Ten vykvétá vždy na konci stále přirůstající lodyhy. Je téměř bezlodyžný, takže „sedí“ přímo mezi růžicemi listů pokrytých jemnými chloupky. Proto také rostlina kvete většinou po obvodu koberečku. Ten je vytvořen listy stříbrošedé, nazelenalé barvy. Na koncích dřevnatějících lodyh vytvářejí mladé listy malé růžice. Při dlouhodobém suchu, které rostliny velmi dobře snáší, se trochu zkroutí a jakoby se přivřou. Není třeba se obávat, že rostlina usychá. Při prvním dešti či zalití se opět listy rozvinou. Spodní starší listy, ležící na zemi, na lodyhách usychají a shora nejsou vidět, pouze při nadzvednutí lodyhy. Takže je to stále krásná rostlina.



Proto je lepší, když lodyhy leží na drobném štěrku, aby v dešti nezahnívaly. S vodou je třeba být opatrný. Je to suchomilná rostlina, které se daří v širší osluněné spáře s dobrým odtokem vody, nebo se jí líbí v suti z drobného štěrku a písku s minimem humusu. V podstatě je to jedna z vhodných rostlin na úpal a suchá místa ve skalce. Humusu u kůlových kořenů potřebuje opravdu jen trochu, jinak uhnije. Ovšem je to jinak zcela nenáročná kráska a od pozdního jara do zimy se o ni nemusíte starat. Zvolna se rozrůstá do šířky a vytváří tak již zmíněný kobereček. Za rok se dokáže z rostliny o průměru 5 cm rozrůst až do průměru okolo 20 cm. Úspěšně kopíruje kamenitý terén.

Rostlina pochází z kopců na jihu až jihozápadu Utahu v USA. Zde ji lze vzácně nalézat na sutích z drobnějšího štěrku a na skalách ve štěrbinách nebo na skalních římsách. Roste v poměrně velkých výškách, od 1500 po přibližně 2700 metrů. Severoamerická Flóra Utahu ji uvádí jako vzácnost. Tak je tomu i na našich skalkách, ale zvolna se i k nám šíří od pěstitelů v USA a v západní Evropě. Několik našich pěstitelů její množení již také zvládá. Podle některých to není problém, podle jiných je však množení méně úspěšné. Listy jsou jemně chlupaté a mají tendenci zahnívat. Proto je třeba zvládnout způsob zálivky.

Heterotheca jonesii

Ačkoliv každý květ vytváří semeníky s typicky ochmýřenými semínky, jako je to u čeledi Asteraceae, semínka jsou obvykle neklíčivá. Patrně chybí vhodní opylovači. Při jejich výsevu pak náhodní semenáčci obvykle uhnijí dříve, než se nadějeme a než zjistíme jak suchý či vlhký substrát vlastně mít. Proto vhodnější je množení z řízků polodřevnatých lodyh. Jenže i tak je počet zakořeněných jedinců problematický. Je to jako třeba u lýkovců. Řízky odebrané ve vhodném čase a patrně i ve vhodné konstelaci hvězd způsobí, že lýkovce zakoření všechny. Jindy třeba ani jeden. Heterotheca se nejlépe množí v červnu, z loňských lodyh, někdo ji množí i celé léto. Dělení začátkem jara, jak se doporučuje, jsem nezkoušel. Již proto, že rostlina má kůlový kořen, který neochotně pouští postranní silné kořeny. Takže vydloubnutí a dělení může způsobit její konec, podobně jako u lewisií.

Praktický poznatek s množením má Ing. Milada Schlingerová. Nejlépe je citovat její zkušenost:
Mám tuto rostlinu ve skalce již několik let a také ji víceméně úspěšně množím. Mám zkušenost, že boční výhony velice intenzivně samy zakořeňují do podkladu. Je pravda, že ve skalce jsem jako drť použila měkčí frakci pískovce, který výrazně zvětrává a rostlinka je tak podsypaná v podstatě vrstvou písku. A do tohoto písku pouští sndno ze všech bočních výhonů kořeny. Na podzim jsou zakořeněny prakticky všechny větvičky. Množím i ze zimních řízků, koření poměrně dobře, problém mi dělá spíše na jaře přechod do venkovního prostředí, nezvládne při jarní výsadbě květnové a červnové deště. Nikdy jsem ji nezkoušela vysadit do spár, je v suťovišti, které se zde špatnou volbou štěrku stává spíše pískovištěm. Mám ji umístěnou na vrcholku tohoto "pískoviště", krásně kvete, dělá dost velký polštář, který je celou plochou zakořeněný do podkladu. Podobně jako bývají mateřídoušky. Možná, že ve spárách či na tvrdším štěrku nebude mít chuť dělat tolik kořenů.

V našich skalkách se také vzácně pěstuje velmi nenáročný druh Heterotheca pumila (Greene) Sample, často zaměňovaný s druhem Heterotheca jonesii. Liší se však především velikostí. Ač má ve jménu slovo pumila, je přibližně 8 cm vysoká, má větší listy, které jsou zelené, s mírně stříbřitým lemem. Poléhavé hnědočervené lodyhy jsou v sobě propletené, což také H. jonesii tolik nemá. Množit ji lze pouze z řízků a i tak problematicky, protože neochotně koření. Heterotheca pumila pochází z podobných oblastí jihu USA, na jihu Wyomingu, jihu Colorada a jihovýchodu Utahu.

Skvostem ve skalkách by také byla Heterotheca sessiliflora subsp. bolanderi s mimořádně jemně chlupatými lístky. Asi si o ní můžeme zatím jen zdát. I v USA je vzácností. Nebo ji už někdo u nás pěstuje?

Ještě k synonymům. Rod Heterotheca byl a leckde ještě je, uváděn také pod rodovým jménem Chrysopsis. Proto pozor, pod tímto jménem se také objevuje u některých pěstitelů jako Chrysopsis jonesii. Při hlubším studiu zjistíte, že různé zdroje uvádějí různá jména, často to závisí na aktuálnosti zdroje. Inu, jak to u botaniků bývá.
Nic vám nebrání dál brouzdat po internetu a přesvědčit se, že Heterotheca jonesii je skutečně nejmenší z rodu a porovnat si jak jsou ostatní druhy mnohem větší. Příkladem může být „košťátko“ vysoké přes půl metru, jako třeba Heterotheca zionensis Semple. Ukazuje ji snímek, který pořídil Patrick Alexander u silnice v Arizoně.
Heterotheca_zionensis

Pro další studium rodu Heterotheca si lze mimo jiné například otevřít tyto, i další stránky:
https://www.calflora.org/cgi-bin/specieslist.cgi?where-genus=heterotheca
nebo
https://www.swcoloradowildflowers.com/Yellow%20Enlarged%20Photo%20Pages/heterotheca.htm
Zkrátka o tomto rodu, který má 17 druhů, si na internetu můžete najít řadu dalších informací.

Připravil Martin Pilný
Foto ze skalky © Martin Pilný, 2020



Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 712 návštěvníků.