www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Hypericum cerastioides a Hypericum kazdaghense

dvě kouzelné třezalky i do malých skalek

O jejich půvabu není pochybnosti. Když rozkvetou na skalce, nelze je přehlédnout, neboť na dálku září žloutkovou žlutí velkých květů. Třezalek je řada druhů. Jsou krásné téměř všechny, jen pro skalky bývají trochu vysoké. Mnohé se i dost plevelí, například třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Ty, o kterých si dnes budeme povídat, se také mohou „plevelit“, ale obvykle je to velmi žádoucí. Zvětšují se tím jejich ploché porosty, zvláště, máte-li na ně dost místa.
Ta první, Hypericum cerastioides, je mezi zkušenějšími skalničkáři velmi známá třezalka, často také pod jménem Hypericum rhodopeum, což je ale synonymum. Tím, že je známá, nenáročná, běžně pěstovaná rostlina, moc se o ní nemluví. Je zkrátka „obyčejná“. Je to škoda. Nezaslouží si to.
Ta druhá, Hypericum kazdaghense, je naopak málo známá třezalka, pro mnohé zcela neznámá, protože se do kultury dostala nedávno a jen pomalu se rozšiřuje po skalkách. Tím, že je vzácná a neznámá, je po ní hlad a mnozí o ní hovoří, mnozí po tomto pokladu touží. Myslím ale, že brzy bude běžně dostupnou rostlinou. Zvláště, bude-li pěstiteli množena.
Povězme si tedy o nich trochu více.

Hypericum cerastioides

Hypericum cerastioides

Tato opravdová kráska má oficiálně platné botanické jméno Hypericum cerastioides (Spach) N.Robson. Ovšem rostlina má velmi mnoho synonym: Campylopus cerastioides Spach; Hypericum campylopus Steud.; Hypericum cerastioides subsp. meuselianum I.Hagemann; Hypericum cerastioides f. microphyllum D.Jord. & Kouharov; Hypericum cerastioides f. repens D.Jord. & Kouharov; Hypericum cerastioides var. simplex D.Jord. & Kouharov; Hypericum origanifolium var. candolleanum C.A.Mey.; Hypericum recognitum Fisch. & C.A.Mey.; Hypericum rhodopeum Friv.To jsou botanická synonyma. Mezi skalničkáři nejen u nás je hodně rozšířené právě ono Hypericum rhodopeum.

Ovšem lidová tvořivost používá i tyto zkomoleniny: Hypericum rhodoppeum, Hypericum rhodophaeum, Hypericum rodopeum, Hypericum cerastoides, Hypericum ceratoides, Hypericum muselianum a další, které můžete najít v katalozích, cenících, na internetu, na jmenovkách od pěstitelů atd. Bude jen ku prospěchu, když si takovou jmenovku vyměníte za správnou. Měli by to udělat i pěstitelé a prodejci rostlin. Možná, že na tom někomu nezáleží, hlavně když rostlina krásně kvete. Ale pořádek ve jménech rostlin je základem pro naši zálibu.

Hypericum cerastioides je plně mrazuvzdorná rostlina, ač pochází z teplých oblastí jihovýchodního Balkánu, severozápadního Turecka a z několika lokalit v Řecku. Roste zde na kamenitých svazích, především v půdách s pH 5,5 až pH 7,5 - tedy v podstatě neutrálních. V přírodě toleruje kamenitý jíl či jílovitý písek a hlinitopísčité půdy.
Ač oficiálně botanici druh zařadili pod jedno jméno, přesto vznikla řada synonym právě proto, že rostliny z některých lokalit se trochu liší. Například Hypericum cerastioides subsp. meuselianum I.Hagemann je sice synonymum, ovšem rostlina není zcela plazivá, přitisklá k zemi, ale má vztyčené, asi 10 - 15 cm vysoké stonky. Vypadá spíše jako nizoučký keřík.
Naopak základní rostlina vytváří husté koberečky, ne vyšší jak 5 cm, ze stříbřitě šedých listů. ty vyrůstají na polodřevitých lodyhách dlouhých až 20 cm, přitisklých k zemi nebo visících ze skály. Listy jsou aromatické. Na jejich koncích vznikají rozvětvené shluky postupně vykvétajících poupat, měnících se v obrovské květy, až 3 cm v průměru.

Rostlina kvete od poloviny května až do léta. Záleží jak je moc na úpalu, který snáší, ale když nemá odpolední slunce, kvete déle. Je naprosto suchomilná a vyžaduje odtok vody, jinak uhnívá. Stálé jemné vlhko v hloubi u kořenů jí však naopak velmi vyhovuje. Krásná je vysazená ve svislé spáře nebo na strmém svahu skalky či v suché zídce.
Pokud získáte semena, lze je vysypat, případně šroubovákem zatlačit i do milimetrové spáry mezi kameny ve skalce, suché zídce či nejlépe ve stěně skalky. Je-li tam alespoň trochu humusu či lépe jemného písku, semínka se zaplaví dovnitř spáry a během dvou let tam budete mít krásnou rostlinu, kterou byste tam s balem kořenů nikdy nevysadili. Získáte-li ovšem rostlinu s balem v kontejnerku, zkuste kořeny trochu rozvolnit a jemně očistit od substrátu, zvláště zcela odstranit rašelinu (oblíbený to substrát zahradníků). Pak ji můžete vysadit přímo do širší spáry mezi kameny, na svah skalky nebo do suťoviště. Občas mladou rostlinu zalijte, ale později už to nechte přírodě.
Tvrdí se, že je to příliš robustní rostlina, která se roztahuje do šíře. Ano, je to tak. Málo se však ví, že je to vlastně polokeř, který snese podle potřeby sestřih. A to dosti hluboký. Když vám rostlina odkvete, pak nejlépe koncem srpna se nebojte vzít nůžky a odstříhat stonky se vším všudy až 2 cm nad terén. Bude to vypadat zoufale, ale do měsíce bude mít rostlina krásné malé přírůstky a změní se v půvabný šedý kompaktní bochánek. Následující rok zase krásně zakvete a není tak rozkleslá. Také není riziko uhnívání.

Množí se snadno ze semen, která musíte podchytit ve chvíli, kdy se otevírají suché kulaté tobolky. Semena se z nich poměrně rychle vysypávají a může se vám stát, že nebude co sbírat. Také lze rostlinu řízkovat koncem srpna, a to z polodřevnatých řízků s pomocí stimulátoru do písku. Úspěšnost je přibližně 40%.
Hypericum cerastioides
Jak vypadá spára mezi kameny v době květu třezalky Hypericum cerastioides je zřejmé ze snímku. Zde na sobě leží dva kameny tak těsně, že šlo mezi ně nasypat jen semeno. A tak to vypadá po dvou letech. Spodni kámen není ani vidět. O kráse rostliny se můžete přesvědčovat do začátku léta, především však na přelomu května a června, kdy rostlina naplno vykvete. Krásná je také tím, že většinou mezi sebe nepustí ani plevele, protože hustý koberec listů nedá jiným rostlinám možnost vyrašit. Je tomu tak celý rok.
Stručně shrnuto, rostlinu mám leta ve skalce, aniž bych jí musel věnovat zvláštní péči. Jen ten sestřih čas od času udělám, stejně jako vystříhání odkvetlých lodyh v létě.


Hypericum kazdaghense

Hora Ida (Kaz Dag)
Druhá třezalková kráska,Hypericum kazdaghense Gemici et Leblebici, je zatím vzácností. U nás ji do kultury zavedlo pár badatelů - cestovatelů, kterým se podařilo najít trochu semen v severozápadním Turecku, na posvátné hoře, původně se starověkým jménem Ida.
Horu vysokou 1774 m.n.m. v současnosti Turci nazývají Kaz Dag (či Kaz Daglari, případně lidově Karatas Tepesi). Je to malý národní park v pohoří Kaz Dagi ("Husí hory") a přístup sem, za drahou vstupenku, mají zájemci jen za doprovodu tureckého průvodce – hlídače parku. Je tím regulován počet návštěvníků této hory, kde je ještě mnoho dalších vzácných rostlin a dřevin a není žádoucí jejich sešlap. Ovšem pořádají se sem národní poutě, protože podle mytologie zde údajně sídlili mnozí bohové a bohyně. Hora je i dějištěm mnoha mýtických událostí v pracích Homera. Při těchto poutích na vrchol šlapou stovky lidí… Takže nevím … Jistě šlapou i po endemitu hory, po snadno přehlédnutelné třezalce Hypericum kazdaghense.
Na svazích hory Ida přežilo od doby ledové velmi mnoho endemických rostlin, ač klima v nižších nadmořských výškách je stále horké a suché, díky odlesněné krajině. Období sucha zde trvá od května do října. Srážky jsou zde v průměru mezi 631 a 733 mm za rok. Průměrná roční teplota je 15,7°C, při denních teplotách až 43,7 °C.
Hypericum kazdaghensis
Přesto je tato třezalka plně mrazuvzdorná, stálezelená, s polodřevitými krátkými lodyhami, hustě porostlými malými oválnými zelenými lístečky. Lodyhy se plazí těsně při zemi. Kvetoucí lodyhy mají lístečky zelenošedé a na jejich koncích jsou zoubkaté, stejně jako poupata, ze kterých se postupně, od začátku června do poloviny léta, otevírají velké zlatožluté květy. Lodyhy různě zavětvují, takže květů je stále dost. Hypericum kazdaghensis

Hypericum kazdaghense vyžaduje velmi suché stanoviště s velmi rychlým odtokem vody po dešti či zalévání. Povrchovou drenáž z jemného štěrku uvítá již proto, že v běžné hlíně nebo dokonce rašelině, vám obvykle uhnije. Lépe je rostlinkám ve spáře vyplněné kamenito-písčitou směsí bez humusu, nebo jen s nepatrným množstvím zeminy. Hora Ida je tvořena z dolomitického vápence, mramorů, několika druhů serpentinů a další směsi hornin. Je zřejmé, že tato třezalka nevyžaduje specifickou horninu.
Stejně tak nevyžaduje větší péči, je-li správně vysazena. Viděl jsem ji v jedné skalce přikrytou sklem proti vodě. Je to zbytečné, má-li rostlina dobrou drenáž a rychlý odtok vody. Zapadání sněhem jí nevadí. Po zimě je třeba ostříhat uschlé květní lodyhy, případně zakrátit omrzlé konečky lodyh s malými lístky. Rostlina krásně znovu obrazí.

Ještě pro zajímavost. Fotogenická je rostlina hlavně při prvních květech, neboť později jsou již mezi nimi i různě zasychající květy, rušící kompozici. Ale to je časté i u mnoha dalších, dlouho kvetoucích druhů skalniček. Zajímavé je, že druh přitahuje spíše čmeláky než včely.

Další zajímavost - v botanických kruzích se také používá jméno Hypericum kazdaghensis , takže i s ním se můžete setkat. Ale taxonomicky správně je Hypericum kazdaghense.
A ještě něco. I u tohoto druhu již u nás (i ve světě) začíná lidová tvořivost vyrábět zkomolená jména této krásné třezalky. Už jsem viděl například Hypericum kazdagense, Hypericum kazdhahensis, Hyperykum kazigense ... !! Prosím, opravujte si jmenovky a nešiřte dál tyto patvary. Hypericum kazdaghensis

Snímek ukazuje jednu z možností výsadby této třezalky. V šikmé zaštěrkované spáře mezi dvěma velkými kameny.Já mám takto rostlinky vysazené na více místech „kyselé“ skalky a nedělá jim to problém. Nejlépe samozřejmě prospívají na slunci. Ovšem podobně jako u předešlé třezalky, také tomuto druhu silné letní odpolední slunce až tak „nesedí“, neboť jak jsem si všiml, tak v takové poloze rychle odkvétá. Jde-li rostlinu mít odpoledne trochu přistíněnou třeba malou dřevinkou, bude to lepší. Ovšem ve stínu a na vlhčím místě vám spolehlivě uhnije.
Zkušenost s ní mám velmi dobrou, jde o nenáročnou rostlinu a také mi dobře klíčí (až 80%). Řízkovat jsem ji zatím nezkoušel pro „nedostatek materiálu“. Tato třezalka bude ještě nějakou dobu vzácností na skalkách, ale tím, že se dobře množí ze semen, nebude v budoucnu problém ji sehnat u zkušenějších pěstitelů, na výstavách skalniček a podobně.

Text a foto © Martin Pilný, 2013
Snímek hory Ida (Kaz Dag) byl převzat z internetu.


Nahoru


Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 6300 návštěvníků.