www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Znáte tento štěničník?

Iberis corifolia - detail

Nevím, kdo si tohle nepěkné české pojmenování docela hezké rostliny vymyslel, více se mi líbí iberka. Je to velice známý a hojně pěstovaný druh. Nejčastěji se v zahradách pěstuje poněkud robustnější druh Iberis sempervirens L., mezi skalničkáři je také známý malinký druh Iberis saxatilis L. Ovšem je až s podivem, že se na skalkách málo vyskytuje další malinký druh, a to

Iberis corifolia

Popsal jej a platně publikoval v roce 1791 anglický botanik a fyzik John Sims, nicméně později, v roce 1826, rostlinu přeřadil Robert Sweet do dodnes platné botanické systematiky tohoto rodu. Světová databáze rostlin The Plant List jej oficiálně akceptuje jako platný druh. Iberis corifolia (Sims) Sweet, z čeledi Brassicaceae, je malinký vytrvalý plazivý polokeř. Dosahuje výšky maximálně 4 cm v květu, spíše ještě méně. Tmavě zelené jednoduché krátké čárkovité listy mají rovné okraje a na krátkých výhonech jsou střídavé. Na konci výhonů vykvétají chocholíky drobných bílých květů, jejichž plátky jsou do kříže. Květenství je veliké, o průměru i 2 cm. Nejlépe je to vidět na fotografii.
Tento Iberis sice pochází z hor Sicílie a údajně roste i na několika dalších místech Středomoří, ale je plně mrazuvzdorný, a to až do -23°C. Nesnáší ale zimní studené mokro, protože snadno uhnije.

Druh má rád celodenní slunce, ale já jej pěstuji ve skalce na severní, ale v létě dosti osluněné pozici, v širší spáře s okamžitým odtokem vody při dešti nebo tání sněhu. Podobně mi dobře roste i na jižní straně skalky. Neměl by tedy být problém rostlinu pěstovat na kterémkoliv místě skalky, ale vždy s drenáží a rychlým odtokem vody. Vysazen jej mám jen v říčním písku s drobným štěrkem (1:1). Písek udržuje stálé jemné vlhko, které rostlina potřebuje. Na jaře dostane, spolu s ostatními rostlinami okolo, dvakrát zálivku Kristalonem Start. Tato výživa stačí.
Rostlina je velmi podobná druhu Iberis saxatilis L., ale je nižší, kompaktnější a mnohem pomaleji přirůstá krátkými dřevitými výhonky, které se větví. Botanický popis by vám rozdíly ukázal, ale tím vás nebudu unavovat. Znalci si jej najdou ve Flora Europaea.

Oproti druhu Iberis saxatilis, který vykvétá až v polovině dubna, Iberis corifolia vykvétá již na začátku března, v podstatě spolu s lomikameny sekce Porophyllum. Tím se již na prostý pohled laika výrazně oba druhy liší. Pro botanika to sice nemá význam (nevím proč), ale je vidět rozdíl ihned. Doba kvetení samozřejmě záleží na průběhu zimy. Někdy vykvete začátkem března, jindy až začátkem dubna. To je normální.

Iberis corifolia kvete velmi dlouho, podobně jako většina štěničníků – iberek, protože jeho drobné kvítky postupně vykvétají od kraje do středu květenství. Po odkvětu je dobré květy ostříhat. Rostlina se pak více větví a je stále kompaktní a hlavně, v dalším roce má o to více květů.

Množení je relativně snadné v druhé polovině června formou řízků. Je zajímavé, že z deseti řízků u Iberis saxatilis jich zakoření sedm, osm, a z Iberis corifolia stěží pět. Ale to možná závisí na dalších podmínkách a asi to není hlavní ukazatel. Problémem jsou krátké větvičky, tedy i odebírání řízků. Navíc rostlina, nechceme-li ji zdecimovat, umožní odebrat vždy jen trochu řízků. U Iberis saxatilis je to lepší, protože se větvičky lépe odstřihují i řízkují.

V každém případě by se měl šířit více po skalkách, než tomu je. A pod správným jménem. V nabídce sporadických pěstitelů u nás i v zahraničí lze nalézt Iberis saxatilis subsp. corifolia nebo Iberis saxatilis ´Pygmea´ . Je možné, že pěstují právě Iberis corifolia. Mimochodem, u nás již za první republiky s ním slavil úspěchy slavný český zahradník Antonín Vejtasa z Jaroměřic nad Rokytnou, který jej nazýval „štěničník Vejtasův velkokvětý“, což byl s nejvyšší pravděpodobnosti asi Iberis corifolia.
Nejsou to platná jména, ale je možné, že se pod těmito jmény u pěstitelů „skrývá“ právě zde popisovaný Iberis corifolia. Rozhodně za pěstování a další šíření stojí. Již proto, že patří k miniaturním klenotům nejen malých skalek.


Text a foto © Martin Pilný, 2014

Iberis corifolia

Tak nádherně vykvete běžně na jaře Iberis corifolia. Snímek je z konce března 2013, kdy vykvetl na plno, jak je u něj v tom čase obvyklé.

Iberis corifolia

V roce 2014, při teplém podzimu, Iberis corifolia začal vykvétat na plno již začátkem listopadu, v době, kdy dokvétaly podzimní hořce Gentiana sino-ornata. Svědčí o tom i snímek z 22.11.2014. Rozhodně se nejednalo o remontující rostlinu.

Iberis saxatilis

V téže době Iberis saxatilis ani nenaznačoval, že by chtěl kvést. I to je zřejmé na snímku rostliny, která ve skalce roste jen asi půl metru vedle od Iberis corifolia. Snímek je ze stejného dne.

Iberis saxatilis

Koncem března 2013 Iberis saxatilis začínal tlačit poupata v době, kdy Iberis corifolia již naplno kvetl. Tak se oba chovají každoročně. Ze snímku je také zřejmé, že Iberis saxatilis má trochu delší a tím i vyšší přírůstky.

Iberis saxatilis

O tom, jak je droboučký Iberis corifolia, svědčí i tento snímek. Výška jen do 3 cm. Prostě paráda. Samozřejmě, že v rozlehlých skalkách se tento drobínek zcela ztratí.




Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 4662 návštěvníků.