www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Oxalis depressa

obdivovaný i zavrhovaný šťavel

Oxalis depressa perovka Zezula.jpg

Zajímavá rostlina, ideální do suťoviště nebo hodně kamenitého prostředí. Nenáročná a obdivuhodně krásná. Pokud ji zasadíte jak to má být, budete mít každým rokem více a více naprosto nenáročných rostlinek, které se stanou vítaným (i zatracovaným plevílkem). Když se vám naskytne možnost šťavel Oxalis depressa získat a máte pro něj dost místa, neváhejte.

Oxalis depressa ECKL.et ZEYH. se u nás "pohybuje" v zahradách a zahradnictvích také pod jménem Oxalis inops, což je jeho synonymum. Druh pochází z přímořských míst jihozápadní Afriky, z oblasti jihozápadního Kapska. Zde roste v písčito-kamenité půdě, téměř bez humusu, na skalních útesech v podhůří dosti suchých hor Swart Berg, Outeniqua, Huisrivier a v rezervaci Great Karoo. Druh byl nalezen také na skalních výchozech v údolí řeky Gamka. Tady, zvláště v sutích, kde je rychlý odtok vody, ale vzdušná vlhkost, vytváří celé koberce rostlinek. Jak je zřejmé, není to skalnička z vysokých hor, ale z kopců a skal v nadmořských výškách okolo 400 metrů. Pro zajímavost, dál do vnitrozemí se tyto horské masivy tyčí až do výšky 2324 metrů n.m. a botanici v této oblasti našli zatím přes 9000 druhů nových rostlin.
Oxalis depressa sice roste v přírodě nízko, kde nemrzne, je však u nás plně zimovzdorným druhem, protože přes zimu je zatažený pod zemí. Na přírodních stanovištích kvete již od února, často až do konce léta. Ovšem u nás si počká až na teplé počasí koncem června a začátkem července. Do té doby o něm ve skalce nevíte.

Oxalis depressa

O kráse rostliny se můžete přesvědčovat téměř celé léto, především v polovině července, kdy rostlina naplno vykvete. Ovšem jednotlivé květy se objevují již koncem června a při dokvétání i v srpnu a září. Jak už bylo řečeno, druh dost pozdě raší, proto musíte mít na paměti, kde jej máte vysazený, abyste na to místo zjara nezasadili něco jiného. Místo je od října, kdy začnou žloutnout a odumírat listy až do května dalšího roku holé. Ovšem hezký štěrk na povrchu tohoto stanoviště je také hezký. Oxalis depressa nemá rád zápoj v jiných rostlinách a většinou mezi sebe nepustí ani plevele, protože jeho hustý koberec listů nedá jiným rostlinám možnost vyrašit.

Oxalis depressa celek

A to je odpověď na text z titulku. Obdivovaný je pro svoji krásu, zatracovaný je pro jeho vlastnost snadno se do šíře rozrůstat na stanovišti, tedy v podstatě se plevelit. Je to ale milý plevel. Proč je tomu tak? Tento druh se bez jakýchkoliv nároků zvolna rozrůstá podzemními, jako nit tenkými šlahounky vybíhajícími z malinké, téměř černé hlízky velké asi jako zrnko čočky. Na koncích krátkých šlahounků se vytvoří nová hlízka a z ní to pokračuje do všech směrů dál. Květuschopné hlízky nemají více jak 5 mm v průměru. Z menších hlízek pak vyrůstají jen listy. Ty jsou velice křehké. Díky šlahounkům se stává, že se rostlina dokáže protlačit i do spár a okolo kamenů ve skalce. Nezbývá, než jako u podobných rostlin, hlízky z nevhodných míst vyrýpat. Někdy je to i náročné, neboť hlízky jsou opravdu malé a snadno se nějaká přehlédne. Ovšem pozor, časté rýpání v prostoru základní rostliny také není dobré. Druh nemá rád časté přesazování a hýbání s půdou. Trhají se mu podzemní "nitky" od mateční hlízky a dceřinné bělavé hlízky nemají sílu samy dorůst květuschopné velikosti.

Jak druh pěstovat a množit

Vyplývá to již z předchozích údajů. Je třeba, aby stanoviště bylo slunné a suché. Nejlépe mírně či více svažité. Rostlina je zcela nenáročná, vydrží i letní "vypékání", když dostane občas trochu vody, třeba z deště. Na celodenním slunci krásně kvete. Substrát musí být maximálně propustný, nejlépe směs písku, drobného štěrku a jen nepatrně humusu (1:2:0,5).Lepší je na místo humusu rostlinu občas zalít trochou hnojiva na cibuloviny. V běžné zemině, zvláště v těžší, obvykle hlízky uhnívají.
Hlízky se sází nejlépe na podzim po zatažení listů, nebo brzy na jaře do hloubky asi 8 cm. Obvykle se dají získat od pěstitele v květináči (kontejneru), pak je třeba nerozebírat bal a opatrně vše vsadit v celku do připravené jamky. Narašenou, či dokonce nakvétající rostlinu musíte vysazovat ještě opatrněji. I tak může dojít k částečné ztrátě hlízek, polámání listů i květů. Povrch místa, kde jsou hlízky vysazeny, překryjte drobnou kamennou drtí, nejlépe 2 cm vysokou.Ta nejen vytváří další tepelnou izolaci shora, ale hlavně v době vegetace vytváří vzdušné prostředí pro tenké stonky rostlin, které tak při deštích neuhnívají.
Jakmile se z hlízky protlačí lístky na povrch země, ihned se rozvinou a jsou velmi dekorativní. Skutečně krásné růžové květy mají průměr až 2 cm a na větším stanovišti, kde se druhu daří, jich jsou v porostu listů i stovky. To podle toho, jak dlouho na daném stanovišti rostou. Koberec rostlinek není vyšší než 5 cm.

Množení ze semen jsem nikdy nezkoušel, neboť semeníky jsem nikdy nenašel. Ale proč shánět semena, když je k dispozici veliké množství mladých hlízek. Druh je možné občas koupit v zahradních centrech nebo na červnových výstavách skalniček, protože na jarních jsou ještě rostliny zatažené a kdo by kupoval kontejner jen se zeminou? Nebo rostliny mívají někteří pěstitelé v zahradách, případně vám je na objednávku namnoží ve vhodném čase.
Právě pro vlastnost pozdního rašení, nebývají tyto rostliny k vidění na výstavách skalniček. Zde jsou mnohem častěji k vidění druhy Oxalis enneaphylla a Oxalis adenophylla, a to jen proto, že se pěstují poměrně snadno, ale nejčastěji ve sklenících, jako v podstatě většina z velikého množství druhů z rodu Oxalis.

Oxalis depressa _uzavreny Je zajímavé, že vám Oxalis depressa může sloužit i jako barometr, a to dost spolehlivý. Před blížícími se mraky, deštěm nebo bouřkou, se s předstihem jeho květy rychle zavírají do zkroucených, úzkých špičatých kornoutků. Totéž dělají květy i na noc, nebo když během dne zajde déle slunce za mrak.

Oxalis depressa vám ozdobí skalkový svah celé léto, a tak mu odpusťte, že není pravou vysokohorskou skalničkou a trochu více se rozrůstá. Ale takových rostlin máme ve skalkách spoustu dalších.

Text a foto © Martin Pilný, 2013
Illustration © Antonín Zezula, 1992

A jen pro ilustraci v jakém prostředí Oxalis depressa také roste. Snímek byl převzat z internetu.

Swartberg Nature Reserve

Hluboké suché údolí v přírodní rezervaci Swartberg.


Nahoru


Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 6629 návštěvníků.