Phlox, flox, plamenka? Říká se jim prostě floxy.

Jsou snad nejzákladnějšími rostlinami všech skalek. Spolehlivě k nim patří ještě tařičky (Aubrieta), tařice (Alyssum) a hvozdík (Dianthus). Všechny vytvářejí koberce květů, což v jarních měsících působí oslnivě na každé skalce. Navíc je většina z nich nenáročná na péči. Takže co si více přát: jsou krásné, snadno pěstovatelné, snadno dostupné. Ano, všechny snazší druhy a kultivary množí kdekterý zahradník či amatérský pěstitel. Možná i proto jsou některými skalničkáři trochu opovrhovanými, "obyčejnými" rostlinami. Někteří pěstitelé se na ně dívají jaksi s patra, jako na něco obyčejného. Je to hloupost. Zkuste na hezké běžné skalce tyto rostliny přehlédnout. Když zazáří plamenky na skalkách, víme, že přichází květen.

Plamenky, či jak se častěji říká floxy, jsou velmi rozsáhlým rodem. Podle jejich zářivé barvy květů je již v roce 1753 slavný botanik Karl Linné pojmenoval Phlox, podle řeckého slova flox, flogos (plamen, pochodeň). Pocházejí všechny z amerického kontinentu, ale v evropských skalkách a zahradách se mnohé s chutí zabydlely již v minulém století. Málo se ví, že některé druhy jsou spíše hajní či stepní, než skalní. Patří mezi ně běžné a nenáročné, trochu bujněji rostoucí druhy Phlox subulata z východu USA se svou velkou řadou krásných kultivarů, které povětšinou vznikly křížením s dalšími krásnými a snadnými druhy ze západu USA, a to s Phlox douglasii, Phlox bifida či s Phlox kelseyi.

Kultivary vznikají buď spontánně v zahradách, neboť se mnohé kříží velmi ochotně samy a následnou selekcí v zahradě jsou pak dále pěstovány. Často však vzniknou systematickým opylováním u pěstitelů, kteří pak vysévají semena a opět tvrdě selektují vykvetlé jedince. Největší zásluhy na tom mají zahradníci a amatérští nadšenci v USA a ve Velké Británii. Proto i většina kultivarů nese anglicky znějící pojmenování.

Čeští pěstitelé jsou celkově ve skalničkaření na světové špičce, proto nezůstali pozadu ani u floxů. I u nás vzniklo mnoho krásných kultivarů. Mezi ty výjimečné patří například Phlox ´Karkulka´ se zářivě rudými drobnými květy, vyselektovaný v zahradě Zdeňka Zvolánka. V posledních letech k němu přibyla růžová forma, pracovně nazvaná ´Růžová Karkulka´. Existují však další: Například: krásně červený Phlox ´Alena´ ze zahrady manželů Linzmajerových, nebo sladce růžový Phlox ´Bořanovice´ "narozený" u Oty Vlasáka. Krásný je také Phlox´Dolní Pěna´ jehož kultivarové jméno říká, kde vznikl - u Klímů v Dolní Pěně, odkud pochází také Phlox ´Filip´. Také na jižní Moravě, v Moravském Krumlově, se pan Karel Němeček zabýval šlechtěním malých forem floxů. Jde o Phlox ´Němečkův drobný´ a Phlox ´Němečkův světlý´ .Shodou okolností tyto kultivary vyžadují mírný odklon od slunce a dobrou živnou, hodně drenážovanou půdu. To se však týká většiny floxů.

Naši botanici, mnohdy tvrdošíjně vymýšlející české názvy pro rostliny z dalekých oblastí, dali těmto rostlinám poměrně přiléhavé jméno, leč málo užívané - plamenka. Snadno se zamění za popínavý plamének - Clematis. Takže pozor na tuto podobnost v názvu. Mnohem častěji lidé používaji pojmenování flox.
Jak již bylo řečeno, floxů je mnoho druhů, od nizoučkých plazivých po vysoké v létě kvetoucí druhy Phlox paniculata. Ty vysoké letní raději soustřeďte do slunných trvalkových záhonů. Ostatní druhy, především ty poduškovité, pak mají svá místa ve skalce a zahradních suťovištích. Snadnost pěstování většiny druhů a kultivarů způsobuje, že u sběratelů vzácností jsou pomíjeny.

Jenže takovou záplavu květů, jakou rozkvete Phlox subulata či Phlox douglasii a jim podobné druhy, což vidíte i na snímku vlevo (ze zahrady od Odvárků), vám nikdy neudělají "fajnové" floxy ze sekce Microphlox. A o těch v následujících řádcích.

Něco o méně známé skupině malinkých floxů

V sekci Microphlox jsou totiž zařazeny stále málo u nás pěstované druhy. Patrně proto, že jde o náročné druhy, nevyzpytatelné, obtížné a nepříliš kvetoucí v zahradách. Hůře až špatně se množí. Proto asi to malé rozšíření ve skalkách. Jsou to vzácnosti, které nepřinášejí jen radost, ale někomu i starost. Ze sběratelského hlediska a pěstitelského umění však patří ke špičce a zkušeným pěstitelům radost dělají. Nejčastěji se ze sekce Microphlox u sběratelů vyskytují floxy: Phlox richardsoni, Phlox kelseyi, Phlox alyssifolia, Phlox sibirica, Phlox albomarginata, Phlox covillei a některé další. Tyto uvedené patří mezi snadněji pěstovatelné.
Pak jsou zde náročnější mikrofloxy, a to Phlox caespitosa, Phlox caespitosa subsp. pulvinata, Phlox caespitosa subsp. condensata, Phlox opalensis, Phlox griseola, Phlox missoulensis, Phlox douglasii subsp. rigida, Phlox douglasii subsp. hendersonii a dále druhy z podsekce Canescentes, jako například Phlox austromontana, Phlox jonesii, Phlox diffusa, Phlox peckii, Phlox hoodii, Phlox lanata a Phlox bryoides. Jsou to aristokrati mezi floxy a podle toho jim také musíte věnovat zvláštní péči.

Hodí se jen do malých skalek, či samostatných částí s těmi nejdrobnějšími skalničkami. Velmi vhodné jsou i do mís a koryt. Musí mít dokonalý odtok přebytečné vody, zvláště v deštivém a zimním období, jinak uhnijí. Mnozí pěstitelé je mívají raději v alpinkovém skleníku nebo je na skalce kryjí na zimu. Jenže i v parném létě, po náhlé bouřce také rádi uhnijí - podpařením. Proto ta potřeba rychlého odtoku vody a jemného polostínu (nejlépe jim vyhovuje jen dopolední slunce). Vyžadují směs písku s jemnými kamínky a minimem humusu (2:3:0,5). Žádnou rašelinu! Lepší je přihnojit během jara hnojivem, například Lignohumátem nebo jarními "startovacími" hnojivy. Pak tyto floxy nepotřebují růst v humusu, ve kterém patogeny umí udělat své.
Znovu připomínám, že v této sekci floxů jsou krásné, miniaturní druhy do miniskalek. Ale jsou opravdu náročné na pěstování. Pokud získáte vzácnou rostlinku, nechte si poradit, nejste-li znalci. Té rostlinky by bylo škoda - opravdu se špatně množí.

Pěstování floxů

Běžnější a známější druhy floxů, především Phlox subulata, sice mohou růst i bez větší péče a leckde je také skalničkáři mívají ve starých skalkách nechané na pospas přírodě. Ale i ty nejběžnější floxy vám budou vděčné za trochu péče.
Rozrůstavé druhy dobře prospívají ve větších plochách udělaných jako suťoviště, což je vidět na předchozích fotografiích. V suťovišti dokáží udělat nádherné bochany.
Úzké spáry (viz vlevo) jim příliš nevyhovují, neboť nemají jak přihřížit k okolní půdě.
Zato drobounké druhy, především ze sekce Microphlox, uvítají spíše spárovou skalku. Potřebují drenážované slunné, ale ne "vypékané" stanoviště, neboť spíše vydrží sucho, než přemokření. Pozor na podpaření rostlin v létě (viz: O podpařování při zálivce ). To bývá častou příčinou podivných letních úhynů rostlin. A nejen těch z této "mikrosekce".
Proto i především bujně rostoucí druhy (P. subulata, P. douglasii, P. bifida) potřebují také péči. Robustnější druhy určitě potřebují sestřih. Pokud koncem května, hned při dokvétání, rostlinu neseříznete, stane se z ní divně rozháraný porost, s výběžky lodyh od středu rostliny vylysávající a žloutnoucí. V dalším roce již bochánek či porost nebude tak pěkný, kompaktní. Sestřih je dobré udělat asi 5 - 8 cm nad zemí. U některých kultivarů i více. Bude to kruté, ale uvidíte, jak rostlina rychle obrazí a do měsíce z ní bude pěkný bochánkovitý kobereček.
Robustnější druhy při vhodném sestřihávání, lze téměř tvarovat jako některé plazivé dřeviny. Mnohé druhy totiž vytvářejí tenké kmínky a některé druhy jsou proto zařazovány mezi polodřeviny. Někteří pěstitelé je dokonce tvarují jako bonzaje, ale mám dojem, že to není už ta správná úprava.

Množení

U většiny druhů a kultivarů není náročné. V červnu odstřižené lodyhy můžete zkrátit asi na 3 cm délky, u báze očistit od listů a očištěnou, asi 2 cm dlouhou, část stonku zapustit do hrubého písku nebo perlitu s pískem a dát někde do stínu pod fólii či do skleníčku. Písek musí být trvale jemně vlhký a řízky je třeba obden mlžit. U běžnějších druhů vám většina řízků brzy pustí kořínky a už koncem srpna můžete vysazovat nové sazeničky, či obdarovat jimi přátele. Některé druhy vás však potrápí a úspěšnost, že zakoření, nemusí být ani padesátiprocentní. Ale to je ten "sport", který nás baví a neúspěchy jsou výzvou k dalším pokusům. Obtížněji se množí opět druhy ze sekce Microphlox.
A ještě poznámka k množení.
Obrovské množství kultivarů, zvláště u druhů Phlox subulata a Phlox douglasii, svědčí o jejich schopnosti se navzájem různě milovat. Proto i v zahradách, kolem bochánků floxů, vznikají spontáně různé samovolně vyseté semenáčky. Když je semenáč něčím významný a značně odlišný od původní rostliny, je s oblibou dále řízkováním množen a samozřejmě pěstitelem pojmenován a dále šířen. Například vlevo na snímku semenáč Phlox ´Erubescens´. Patrně kříženec od P. kelsey či P. covillei. Pěstitelé v tom někdy nejsou sebekritičtí. Proto kultivarů jen od Phlox subulata, a to jen významnějších, je ve světě evidováno přes 300 (podle údajů Angličanů).

O jménech druhů, kultivarů a kříženců

Na rovinu je třeba říci, že v tom panuje dosti zmatek a neskutečně mnoho chyb, nesmyslů a zkomolenin - například při přepisu do jiných jazyků z angličtiny. Nejhorší jsou zkomoleniny latiny a angličtiny v sobě (to se však netýká jen floxů).
Příkladem může být zmotaný název Phlox brittonii ´Kelsey´ . Tuto rostlinu bylo možné vidět na jedné výstavě a bývá leckde v prodeji! Přitom Phlox kelseyi je samostatný druh a Phlox subulata subsp. brittonii je druhý samostatný druh. Ale i tento se často objevuje jako Phlox subulata ´Brittonii´ - čili jako kultivar. Jenže u nás také "běhá" ještě Phlox subulata ´Kelsey´ - což je nesmysl a zřejmě to někdo vytvořil, kdoví proč, s takovým kultivarovým jménem. Mimochodem je v literatuře také uváděn druh Phlox bifida subsp. brittonii. Čert aby se v tom vyznal. Takže nezoufejte, když se vám pod stejným jménem dostanou do ruky zcela různé rostliny. Za tyto zmatky mohou často i někteří pěstitelé, obchodníci nebo tací, co špatně napíší jmenovku. Třeba zkomolením správného jména, či z neznalosti nebo z komerčních důvodů.

O další zmatky se nám také starají botanici, kteří floxy stále nějak přeřazují ze skupiny do skupiny, ze sekce do sekce a podsekce a ... Vznikají tak synonyma - no zkrátka zmatky. Například Phlox missoulensis je také nesmyslně uváděn jako Phlox kelseyi var. missoulensis. Nebo nejběžnější duh Phlox subulata, je v některých botanických pramenech uváděn jako Phlox bifida subsp. subulata. Příkladů by se našla celá řada.

Malá poznámka editora: I zde, na této stránce, mohou být některá jména kultivarů diskutovaná. Ač byla jména rostlin na snímcích složitě dohledávána a konzultována, ani znalci si nebyli vždy jisti. Snímky jsou navíc z různých zdrojů, fotografované v různých zahradách a na výstavách. Byť byla snaha rostliny na fotografiích správně určit, ne vždy se to autorovi dařilo přesně ověřit. Takže připomínky na adresu editora webu jsou vítané. Korektura je kdykoliv možná.

Samozřejmě, že nám v zahradách jde především o krásu rostlin a měla by postačit (pokud o to vůbec stojíte) jen kultivarová jména. Nutno však přiznat, že když nevíte z jakého botanického druhu či křížení kultivar vzniknul, pak se špatně odhaduje, jak a v čem rostlinu pěstovat. Proto je stále třeba shánět přesné informace, a to nejen ty dávané "přes plot zahrady".
Přesto postačí, když budete používat alespoň, pokud možno, správná kultivarová jména, tj.: Phlox ´......´ . Vždyť hlavní je, abychom měli v zahradách a skalkách krásné polštáře plamenek. O to nám přeci jde.
O to šlo jistě i autorům zahrady v Japonsku.

Snímek, který může slabším povahám přivodit šok.
Na fotografii je PHLOX SUBULATA PARK v Higashimokotosuehiro, Ozora, Abashiri District, Hokkaido Prefecture v Japonsku. Zde, na velkém svahu protkaném pěšinami pro návštěvníky, jsou vysazeny jen rostliny z druhu Phlox subulata v různých barvách. Jak to zde vypadá v době květu není třeba komentovat. Snímek byl převzat z webu http://www.panoramio.com/photo/13315401

Připravil Martin Pilný © 2012

Fotografie jsou od autorů uvedených u snímků: © 2012

Galerie některých zajímavých přírodních druhů a kultivarů rodu Phlox,
vyskytujících se na našich skalkách: