Salvia caespitosa

nejmenší šalvěj na světě

Šalvěj dobře znají bylinkáři a sběratelé léčivek. Ovšem ty zajímá šalvěj lékařská (Salvia officinalis). O této dosti vysoké bylině si povídat nebudeme, protože mezi skalničky vůbec nezapadá. Ovšem v čeledi hluchavkovitých, kam patří, má maličkou růžovou příbuznou - půvabnou šalvěj trsnatou, botanicky pojmenovaná
Salvia caespitosa Montbret & Aucher ex Benth.

Kdo ji má na skalce dobře ví, že když rozkvete, každá návštěva se obvykle zeptá, co je to za rostlinku. Avšak když odkvete, nikdo si jí ani nevšimne. Šedostříbrný kobereček drobných listů se snadno přehlédne.

Je to skvostná rostlinka, pocházející z Turecka, z centrální a jižní Anatolie. Roste na vápencích a především vulkanických horninách. Hojná je na skalách v oblasti tzv. Lýkéského Olympu, na 2365 metrů vysoké hoře Tahtali Dag. Od listopadu do června i července je vrchol pokrytý sněhem a ledem. Od výšky 1900 m.n.m. se zde nenachází téměř žádná vegetace. Mimo skalniček. A jednou z nich je právě tato malinká šalvěj. Porůstá zde téměř holé skály, zarůstá do štěrbin a vyschlých sutí. Mladé rostliny zde vytváří šedé, až stříbrné koberečky. Většinou jsou zde ale rostliny letité a vypadají jako podivná nízká křovíčka o průměru okolo 30 cm. Mají krátké výhony, olistěné vroubkovanými šedostříbřitými zpeřenými listy, které jsou široce kopinaté, tedy oválné se špičkou..

Ovšem v červenci a srpnu rostliny v horách nádherně zrůžoví typickými květy až 3 cm velkými. Květ má dvoupyskou korunu, která je světle růžová s fialovým nádechem a při dokvétání je téměř bílá. Korunní trubka je v ústí chlupatá, horní pysk je vyklenutý a dolní je třílaločný. Rostliny jsou 4 cm vysoké, v době květu okolo 7 cm. Už to svědčí, jak velké jsou téměř bezlodyžné květy „sedící“ přímo mezi listy.

V naší skalce, odkud je i snímek, nám šalvěj vykvétá koncem května. Kvete pravděpodobně podle nadmořské výšky naší skalky v zahradě (550 m). Jiným skalničkářům u nás v nižších polohách vykvétá většinou i dříve.

V zahradě tato zajímavá rostlina vyžaduje velmi slunné místo, nejlépe ofukované větrem. Jak se říká – na průvanu. To zajišťuje sucho kolem krčků polodřevnatých výhonků. Samozřejmě také substrát, ve kterém roste, musí být velice propustný, s rychlým odtokem vody. Já mám rostlinu vysazenou v širší spáře na úplném vrcholku skalky, na celodenním úpalu, jen v písku a drobném štěrku s trochou humusu. Přesto každoročně trochu přirůstá. Žije snad jen z minerálů. Je také velmi odolná od chvíle, kdy si pustí kořeny hluboko do spáry. Protože pochází z vysokých poloh v horách (přibližně 1600 až 2000 metrů) údajně snese i mínus 20 stupňů. U nás zatím „zažila“ jen okolo -12°C. Někdy se sněhovou čepicí, jindy s holomrazem. Angličané a nejen oni, ji pěstují ve sklenících. Jinak by jim údajně uhnila…

Množit lze ze semen, která obvykle klíčí až druhým rokem. Pokud byla vyseta v listopadu či začátkem prosince, může vyklíčit již prvním rokem. Výsev by neměl být příliš zaléván. Pouze jemné vlhko podmokem a nechat přejít mrazem. Ideální je studený skleníček. Pikýrování je lepší až následující rok. Jsou však při tom ztráty, protože jemné kořínky se snadno trhají. Ideální by bylo mít dostatek semen a vysévat je přímo do spár skalky. Jenže semen není nikdy dost, ač rostlina je nasazuje.

A ještě k fotografování této krásky: Spektrum barvy květů je pro naše digitály zřejmě nesnímatelné. Stačí trochu jiný úhel fotografování a hned je i jiný odstín barvy. Stačí jiná denní doba a barva se také mění. Nejhorší je na květ zaostřit. Nevím proč. Když jsem hledal na internetu nějakou skvělou fotku, žádná nebyla skvost. Z čehož usuzuji, že ani jiným se moc nedařilo. Tak jsem použil fotku moji, ač si o ní nemyslím, že by byla perfektní. Ale pro ilustraci jistě stačí.

Přesto jsem z internetu tři snímky použil. Jeden je pohled od turecké horké pláže na zasněžený hřbet hory Tahtali Dag. (Foto Alex Graves).

Na následujícím snímku idylický záběr vrcholu hory, pořízený z pěší cesty nahoru. Mimochodem, kdo chce na vrchol vyjít pěšky, pak je to celodenní, dosti náročná, ale zajímavá tůra. Lanovkou jste nahoře za 15 minut, ovšem bez poznání krásné přírody níže. (Foto Jaroslav Habrman, CK Poznání)

Okolní příroda je velice zajímavá, jak ukazuje snímek. Naštěstí na něm není vidět ani obrovská vyhlídková plošina s restaurací a koncovou stanicí kabinové lanovky, ani lehátka pro movité turisty, kteří se zde přijedou opalovat do hor, ani cyklisty, sjíždějící na trekingových kolech po horské kamenité cestě dolů, ani paraglidinkové „letce“, kteří si vše, tak jako cyklisti, přivezli lanovkou nahoru. Zkrátka, holý vrchol a jeho nejbližší okolí, je těžce zasaženo turistikou. Inu, každý tu má jiné zájmy. (Foto OnurCAM-www.goshots.net)

Připravil Martin Pilný
Foto, není-li uvedeno jinak, © Martin Pilný, 2019