www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Trachelium rumelicum

či chcete-li česky, zvonečkovec rumelský, rostlina, která oživí skalku uprostřed léta

V létě je to skvost na skalce. V této době již skalky příliš velkým množstvím květů nezáří. Dokvétají někteří opozdilci, zvonky, netřesky, včelníky a některé další druhy. Mezi nimi však vyniká a nelze přehlédnout druh, kterému se říká česky zvonečkovec. Znáte ho?
Trachelium je rod v našich skalkách málo rozšířený. Asi proto, že jej mnoho pěstitelů nemnoží. A skalničkáři jej málo znají, tedy neshánějí. Přitom jeho velká kulovitá květenství nelze na skalce přehlédnout. Květy jsou ve skutečnosti úzké rourky, v podstatě trubkovité zvonky, shloučené do kulovitého květenství. Právě proto je tento rod zařazen do čeledi zvonkovitých (Campanulaceae). Rod má několik druhů a subspécií, ale na skalkách je nejvíce vidět druh Trachelium rumelicum BOISS.

Trachelium rumelicum detail

Nejčastěji se používá toto jméno. Druh popsal v roce 1875 botanik Boissier a pojmenoval ho podle oblasti kde druh roste, na jihovýchodním Balkánu, oblasti nazývané Rumelia (en.wikipedia.org/wiki/Rumelia). Jenže jak už to v botanice bývá časté, našla se i odchylka a hned je z toho synonymum. Proto je v tom trochu nepřehledno, neboť je také vydáván jako druh Trachelium jacquinii subsp. rumelianum (Hampe) Tutin , případně za další. Koho zajímá tato problematika, nalezne další informace na konci tohoto článku.
Trachelium rumelicum je vytrvalá rostlina ze skal a sutí rostoucí v nadmořských výškách okolo 1600 metrů a výše. Roste především na jihovýchodě Balkánu. Významná, patrně největší, lokalita je na bulharsko-řecké hranici, na pohoří Ali botuš (více o tom dále). Někteří botanici uvádějí, že tento druh je zde endemitem. Ovšem údajně má růst i v západním Turecku, na řeckém Olympu a v dalších skalnatých oblastí severovýchodního Řecka a Černé Hory. Toto jsou však mnou neověřené informace. Lokalita na Ali botuši je však dobře známá i našim skalničkářským průzkumníkům.

Druh vykvétá koncem července a dokvétá v druhé polovině srpna, někdy dříve, to podle toho jak je horké léto. Byť je z oblasti se středomořským klima, je ale z vyšších poloh. Proto příliš dlouhé vedro a sucho způsobí, že rostlina odkvétá rychleji. Zvláště, nedostane-li jednou týdně déšť či zálivku. Ale voda u ní nesmí nikdy zůstat „stát“. Jinak uhnije.

Trachelium rumelicum

Protože v přírodě roste na plně osluněných skalách a v sutích, ve skalce se rostlině líbí v širší spáře mezi kameny či na na hraně tak, že může trochu viset dolů. I v přírodě někdy roste na kolmých stěnách ve spárách, kde visí modrá květenství dolů. Proto je to ideální rostlina do spárových skalek. Ale poroste vám úplně kdekoliv, má-li patřičné sucho a rychlý odtok vody při dešti. Na slunci může být celý den. Zkrátka jde o nenáročnou rostlinu. Jedinou nevýhodou bývá, že se někdy „ukvete“ a chová se jako dvouletka, zvláště, když byla pěstitelem přihnojena. Bývá to ale výjimečné. Potřebuje velmi chudý substrát z drobného štěrku, písku a trochy zeminy (v poměru 4-2-1.)

Bohatě olistěná květní lodyha, vyrůstající přímo z puku v zemi, má vstřícné, jemně pilovité listy. Je vysoká 10 – 15 cm, někdy i vyšší, má-li méně slunce. Rostlina mívá tendenci se rozvalit do stran, což jí ale na kráse neubírá. Proto i ono umístění těsně mezi kameny či na převis. Je to nádherný trs. Na zimu lodyhy uschnou a z jara vyrůstají nové z přízemních puků. Rostlinu na zimu či v předjaří je dobré ostříhat asi 3 cm nad zemí. V přírodě suché lodyhy oláme vítr a sníh. Tvrdí se, že Trachelium rumelicum vyžaduje zimní kryt. Nevím, ale na naší skalce, v nadmořské výšce 550 metrů, ji nekryji a prospívá. Mimochodem, v přírodě pochází z vápencových oblastí, ale u nás na „kyselé“ rulové skalce roste dobře také. Máme ji na hraně kamenů, které vytvářejí římsu, což je vidět i na fotografii.

Trachelium rumelicum

Množení je poměrně snadné semeny. Když je získáte. Trochu riskantní je přímý výsev do spáry. Máte-li již od někoho rostlinu, snažte se semeníky vysypat kolem ní. Stačí polosuché lodyhy ohnout k zemi. Semena se vysypou sama. Tím si rostlinu udržíte na stejném místě ve skalce mnoho let. Semena dozrávají koncem září, ovšem jsou velmi drobná a je třeba si je uhlídat, protože ve shluku odkvetlých květů nejsou vidět. Dobře klíčí i v samostatném výsevu, který musí mít, podobně jako ve skalce, hodně propustný substrát. Výsev je dobrý dělat v lednu až únoru.
Angličtí pěstitelé uvádějí, že koncem jara nebo koncem srpna se rostlina může množit i řízkováním bazálních výhonků. Uvádí se také dělení trsu začátkem jara, když jsou vidět puky. Nemám to sám ověřeno, nikdy jsem to nedělal. Neměl jsem nikdy potřebu krásný trs vydloubnout ze skalky a puky roztrhat - rozdělit na více rostlin. (Podobně neochotný jsem na tom s podléškami, které se tak také dají množit.)

A ještě blíže k lokalitě v přírodě.

Pohoří Ali botuš (někdy uváděné jako Ali Botuš i jinak) je biosférická přírodní rezervace UNESCO. Oblast je také nazývána Slavjanka. Od známého bulharského pohoří Pirin jej dělí Parilské sedlo. Je to hraniční pohoří mezi Bulharskem a Řeckem. Má ze západní strany již středomořské klima ač nadmořská výška pohoří je 1140 až 2212 m nad mořem. Nejvyšší vrchol je Gotshev Vrah 2212 m , který je holý, s rozpukanými vápencovými balvany a sutí. Pohled z dálky od obce Goce Delčev, je takový běžný, prostě, kopce. Ale když tam milovník přírody a kvítí vstoupí a stoupá, paráda.Je to významná botanická rezervace s více jak 1500 druhů rostlin, zvláště pak s hojným počtem borovic Pinus heldreichii H.Christ (Pinus leucodermis). Na snímku je Tsari vrah.(Foto Wikipedia)

Ali botus-Tsari_vrah

Koho zajímají detaily o pohoří Ali botuš si může více přečíst na stránkách: en.wikipedia.org/wiki/Ali_Botush_Reserve.
Roste zde mnoho endemitických druhů, o pár z nich si můžete přečíst na: agrojournal.org/21/05-02.pdf.
Nikoliv v latince je také krátké čtení na: riosvbl.org/index.php/priroda/savedarial-m/641-rezervatali

Ali botuš je častým cílem vysokohorských turistů, kteří sem chodí buď od Parilského sedla nebo ze západní strany z městečka Goce Delčev. Výstup není náročný, ale jak už to bývá, namáhavý. Nejsou zde lanovky, což je úžasné pro přírodu. Například výhled z pohoří Ali botuš směrem na Pirin je nádherný. Hora Vichren, vzadu Končeto a okolí je skutečně impozantní. Pohled z vrcholu Gotshev Vrah.

Pohled na Vichren

Botanická poznámka k rodu Trachelium a druhu Trachelium rumelicum BOISS.
Kdo se chce v tomto rodu „šťourat“, může se podívat na botanické podrobnosti a fotografie, zvláště rozdíly mezi subspéciemi Trachelium jacquinii a Trachelium jacquinii subsp. rumelianum. Ty naleznete na: mittelmeerflora.de/Zweikeim/Campanulaceae/trachelium.htm#Trachelium%20jaquinii

Druh Trachelium rumelicum BOISS má také mnoho synonym, byť je druh v současnosti uváděn především jako Trachelium jacquinii subsp. rumelianum (Hampe) Tutin.
Když jsem se zmínil o nejasné práci botaniků, tak vás jistě "potěší" mnoho dalších synonym:
Campanula rumeliana (Hampe) Vatke, Campanula jacquinii subsp. rumeliana (Hampe) Kit Tan, Diosphaera rumeliana (Hampe) Bornm., Trachelium rumelianum Hampe, Campanula chalcidica (Buser) Engl., Diosphaera chalcidica Buser, Campanula rumeliana subsp. chalcidica (Buser) Greuter & Burdet,Diosphaera dubia Buser, Phyteuma rumelicum Griseb. a pár dalších ... Takže máte-li potřebu a chuť se tím zabývat, možností je mnoho.

Na závěr si neodpustím jednu fotografii, kterou jsem pořídil na skalce. V létě už toho mnoho nekvete a tak jsou květy této krásky hojně navštěvovány včelami, ale nejvíce čmeláky, kteří svými sosáčky dosáhnou až na dno trubiček květů. Tak ať jim chutná, budou semena a ať máte tuto krásku i vy na skalce, bude se na co hezkého dívat v létě.

Čmelák na Trachelium rumelicum

Text a foto © Martin Pilný, 2020


Nahoru


Obsah a design: © Martin Pilný
Počet přístupů: Tuto stránku vidělo již: 185 návštěvníků.