O správném psaní jmen rostlin

Trocha nezbytné teorie. Tak jako lidé mají příjmení, tak každá rostlina dostala od botaniků své rodové jméno a k němu něco jako jméno u lidí - druhové jméno. Rodové a druhové jméno vytváří u rostlin nedělitelný název, tzv. binom, který jednoznačně určuje danou rostlinu a žádnou jinou. Tedy jako u lidí: rod (Krčín) a jméno (Jakub). A hned tak víme, o koho jde, o významného stavitele rybníků. Ovšem na rozdíl od rostlin, může být mezi lidmi mnoho dalších Krčínů Jakubů a ne vždy to jsou zakladatelé rybníků. To se v botanice nemůže stát (mimo tzv. synonym, ale o tom až dále). Proto snadnější a exaktnější je to u rostlin, potřebujeme-li znát jejich přesné jméno. Stačí si jej pamatovat a už se nemůže stát, že s někým druhým se budete bavit a nebudete si rozumět o jakou rostlinu jde.

Příkladem může být Crocus vernus (česky krokus jarní, s typicky modrými květy). Botanici říkají, že je to species. Jenže tentýž existuje také bílý. Protože se jinak neliší od běžného, základního modrého krokusu, botanici mu přidali ještě další označení - tzv. subspécii, což se píše ssp. nebo nověji subsp., v tomto případě subsp. albiflorus. Celé jméno bílého jarního krokusu je pak Crocus vernus subsp. albiflorus . Jak vidíte, píše se rod, druh a název subspécie odlišným písmem než označení ssp. či subsp.

Aby to nebylo tak snadné, vymysleli si botanici ještě další odlišení u malinkých odchylek rostlin. Ty pak označují slůvkem varieta, v názvech uvedeným zkráceně var. Tedy například Crocus vernus var. leucostigma. Zdá se to být složité a zamotané, ale rychle si na to zvyknete, budete-li to sledovat v odborné literatuře (nikoliv v řadě katalogů a nabídek obchodních firem i zahradníků, včetně mnoha amatérských, schopných zkomolit, a promiňte, doslova zmatlat jména rostlin, že nakonec nevíte přesně co si objednáváte.

Za jménem rostliny jsou v odbornější zahradnické a v botanické literatuře ještě další písmena, obvykle psaná jiným typem nebo jinou velikostí. Tato písmena jsou buď zkratka jména nebo celé jméno botanika, který rostlinu odborně popsal, případně nalezl a popsal, případně přeurčil atd. Je-li jméno bez závorky, jde o prvního botanika, který rostlinu popsal. Je-li jméno v závorce, jde opět o jméno prvního botanika, ale následující jméno bez závorky je jméno botanika, který rostlinu přeurčil či jinak pozměnil její zařazení v botanickém systému. Takže již zmíněný krokus má v botanické literatuře tuto podobu: Crocus vernus (L.) Hill.
Aby se jméno rostliny odlišilo od jména botanika, má být tištěno každé jiným typem písma. Obvyklou praxí je, že latinské jméno se tiskne kurzívou a jméno autora obyčejně či naopak. Někdy je jméno rostliny (binom) tištěno tučně a jméno botanika obyčejně a kurzíva se pak používá pro označení synonyma, což je druhé jméno pro tutéž rostlinu, ale neplatné. Vzniklo to obvykle tak, že jednu a tutéž rostlinu popsali a pojmenovali nezávisle na sobě dva botanici a později se zjistilo, že jde o rostlinu shodnou. (V takovém případě platí ten popis a jméno, které bylo zveřejněno dříve - říká se tomu pravidlo priority).

Po těchto řádcích už z toho možná máte zamotanou hlavu a řeknete si: "Já tomu budu prostě říkat krokus. Kdo si to má pamatovat!" Možná jste si právě vzpoměli na výuku botaniky ve škole ( to se při tom obvykle dřímá, neboť pro školáky je to nudné téma). Nic vám nebrání pojmenovávat si rostlinu po svém, či neznat její jméno vůbec. Je to čistě vaše věc. Ale pak se raději nepouštějte do řeči se zkušenějšími pěstiteli a nesnažte se něco si o rostlině přečíst v odborné literatuře či na internetu. Takže ještě chvíli vydržte a čtěte dál.

Zkusme si to tedy shrnout. Rostlina má zásadně ve jménu nejdříve rodové pojmenování (genus), potom druhové jméno (species), za ním případně následuje subspécie (subsp.), případně varieta (var.). Teprve pak, obvykle ale jen v literatuře, ne na jmenovkách, jsou údaje o jménu botanika.
Je tu ale občas ještě jeden důležitý údaj, a to je název kultivaru - tedy rostliny již vytvořené pěstitelem a ne přírodou. Kultivar se zásadně píše na konci jména rostliny. Takže za přesným botanickým označením rostliny (viz předchozí vysvětlení) následuje kultivarové jméno, pokud existuje. Má být vždy uvedeno v jednoduchých uvozovkách psaných jen nahoře takto: ´xxxxx´. Kultivarová jména dávají pěstovaným rostlinám zahradníci, pěstitelé, obchodníci ... a nutno přiznat, že je v tom díky obchodníkům a pěstitelům amatérům docela slušný chaos. Přitom i na registrování a psaní kultivarových jmen existuje Mezinárodní kód nomenklatury pro pěstované rostliny. Získat jej lze mimo jiné například v knihovně Výzkumného ústavu v Praze 6 - Ruzyni a měl by jej mít u sebe každý šlechtitel a řídit se jím.

Často pěstitelé celé názvy rostlin na jmenovkách zkracují, například takto: Saxifraga ´Karel Čapek´ . Zkrácený název není na závadu, ačkoliv by správně mělo být na jmenovce: Saxifraga × megaseaeflora ´Karel Čapek´. Označení x megaseaeflora je totiž opět zkrácené označení rostliny, která vznikla křížením, jehož rozpis by mohl být i několikařádkový. Tedy uvedené příklady jsou použity správně.
Ale když koupíte rostlinu, která se vám velice líbí a je u ní napsáno jen Karel Čapek a vy ani netušíte, že jde o lomikámen (Saxifraga), je to už nepříliš dobrá vizitka pro jinak možná výborného pěstitele. Mimochodem - kultivarová jména si mohou pěstitelé vymýšlet libovolně. V tomto případě pěstitel uctil památku našeho významného spisovatele a náruživého zahrádkáře.