Erysimum korabense

Byla to nádhera i nemilé překvapení, když jsme byli v noci přepadeni Albánci na jednom tábořišti (psal o tom účastník naší expedice Ing.Vojtěch Holubec v časopise pražského Klubu skalničkářů č. 3/1997). Stejným šokem pro nás byla Albánie jako taková. Svět naprosto nepochopitelný pro Středoevropana.
Naštěstí nádherné panorama masivu Velkého a Malého Korabu zcela zakrylo poměry dole v údolích a městech.
Velký Korab (2764 m.n.m.) a jeho masiv je hraničním pohořím mezi Makedonií a Albánií.Z Makedonské strany nás strážci hranic nepustili. Tak jsme masiv objeli a vydali se nahoru z albánské strany. Tady, v nadmořské výšce okolo 2000 metrů, kde byla občas slyšet i střelba pohraničníků, s nimiž jsme měli i tu čest se potkat a kamarádsky si popovídat, jsem objevil vytoužený a hledaný endemit oblasti Erysimum korabense. Rostl zde na skalních římsách, velice roztroušeně, nikoliv hojně. Rostliny byly odkvetlé či dokvétající, ještě bez zralých semeníků. Můj sen se začal rozplývat, neboť jak známo, trýzele jsou zakotveny na skalách kůlovým kořenem hluboko ve spárách masivu, takže nevyrýpnutelné. Bylo třeba získat semena. A ta nebyla. V jednom místě se však rostlina vysemenila do drnu pod skalou, který byl navíc od ní odtržen patrně kopýtkem ovce. Ať mi ochranáři odpustí, ale v tom hlinitém drnu by dlouho rostlina bez tak nepřežila. Naopak, dostala šanci. A tak, jako celek, bez rýpání, putoval drn do batohu a následně do Prahy.
Doma jsem minirostlinu opatrně rozebral z travin a vysadil na skalce do suťoviště z pražské břidly, a to na polostinné místo, jako tomu bylo na lokalitě v přírodě.
Hora Korab je z několika druhů hornin, od vápenců až po kyselé horniny. Erysimum bylo na „kyselých“ stěnách a skalkách. Ale pražská břidla asi tak moc kyselá nebyla, což jsem zjistil, až když rostlina téměř nepřirůstala, ani nevykvétala, a to i několik let po sobě. Spíše „seděla“, ale kupodivu žila. Sháněl jsem tehdy o ní další údaje, ale nezjistil jsem, že by ji u nás i ve světě někdo pěstoval. Navíc všem kamarádům z oné cesty dávno zahynula. Jedním z těch, kteří nějakou dobu udrželi tento trýzel po návratu z expedice, byl pardubický Jarda Stibic, od něhož později získal pár semen i Zdeněk Řeháček, kterému sice vzešla a ale i u něj rostlinky „klempírují“ všelijak. Možná proto, že je má na travertinu.

Promiňte mi tento sáhodlouhý úvodník, ale chci tím ukázat, jak se k nám do kultury tato rostlina dostala (opět? byla zde v dávné minulosti vůbec pěstována? kým?). Ta historie souvisí s tím faktem, že jak jsem zjistil, tak tuto rostlinu momentálně (r.2013) nikdo nepěstuje ani u nás, ani ve světě. Je možné, že moje rostlina je zatím jediná v kultuře. O to více jsem usiloval o její udržení. Ale v Praze se jí nelíbilo.
Teprve když jsme se s manželkou odstěhovali z Prahy na chalupu na České Sibiři a zbudovali zde skalku, větší část rostliny jsem v Praze vyjmul a zasadil na venkově do nové polohy – do kamenité šikmé spáry z „kyselého“ štěrku a písku, bez stopy zeminy. Navíc na plné dopolední slunce. Po dešti odtud okamžitě odtéká voda. Rostlina se neuvěřitelně rychle vzpamatovala, začala přirůstat. Do roka a do dne vykvetla !! Radost to byla veliká, ještě větší později, když se objevilo i pár semen. Přátelé mne ujistili, že jsem patrně jediný, kdo originál z této expediční cesty udržel a kdo ji začal množit a pěstovat. A tak se chci podělit o zkušenosti. Již proto, že jsem tento trýzel ze semenáčků pomalu začal mezi lid skalničkářský šířit a bylo by škoda, kdyby zahynuly.
Erysimum korabense mi výborně roste a přirůstá v dost šikmé širší spáře skalky, mezi velkými kameny, na plném, téměř celodenním slunci. Je zde zcela bez substrátu, jen ve směsi písku a drobného štěrku (tak jako je tomu na celé naší skalce). Rostlina u mne není vyšší než 2 - 3 centimetry. Má stálezelené listy, jen po zimě bývají trochu „ušubrané“.V druhé polovině dubna se mezi nimi objeví shluk načervenalých poupat, z nichž se postupně otevírají téměř bezlodyžné, velké, sytě žloutkově žluté květy o průměru 1 cm. Téměř překrývají úzké listy, ležící při zemi. Je obtížné tuto žlutou barvu přesně vystihnout mým fotoaparátem, nešlo to ani zrcadlovkou kamaráda. Nejhezčí, pěkně fotogenické, je při prvních květech, které postupně vykvétají až do konce května.

Erysimum korabense Kümmerle et Jávorka
Trýzel korábský

Synonyma:
Erysimum pulchellum (Wild.)J.Gay
Erysimum tetovense Rohlena
Locus clasicus:
Albania,Velký Korab od 2400 do 2700 m.n.m
Druh zasahuje částečně také do NP Mavrovo na druhé straně Korabu v Makedonii.Dále roste v pohoří Šar-Planina na vrchu Luboten a na lokalitách Kobilino Pole, Korabsko Bačilo.

Jak druh pěstovat a množit

Přesto krásně přirůstá a objevují se již i dřevnatějící výběžky s růžicemi úzkých listů se zoubky po obvodě. Tyto výběžky se mi už podařilo úspěšně nařízkovat. Takže množení lze dělat i řízkováním, ovšem "výtěžnost" je minimální. Takže především výsevem lze získat více rostlinek. Stejně úspěšně mi totiž vzešla semena. Semenáčky, byť již s dlouhými kořínky, přežily i přepikýrování. Výsev byl udělán do velmi propustného substrátu, téměř bez humusu, ale s převahou písku a štěrku. Čerstvá semena ochotně klíčí. Vysetá v lednu, již v dubnu mají děložní lístky a koncem května se mohou pikýrovat.

A tak si myslím, že brzy může být (snad) nenáročný trýzel Erysimum korabense na našich skalkách docela rozšířen. Zatím patrně z té jediné rostlinky, která byla v roce 1996 přivezena a která bude časem asi pramátí těch, které jsem již vypustil ke zkušeným pěstitelům dál a budou tedy jistě dál množena. Dostali je totiž mí dobří přátelé u nás i v zahraničí, kteří umí dobře množit...

Připravil Martin Pilný
Foto © Martin Pilný, 2013

A na závěr si nemohu odpustit reprodukci tempery ze skicáku jednoho nejmenovaného účastníka expedice.
Je to pohled na Velký Korab od Radomiru (poslední místo, odkud lze od silnice vyrazit nahoru do hor).