Fotografování skalniček

Jak a čím?

Každý skalničkář si rád uchová vzpomínku na rozkvetlé krásky v zahradě či při toulkách po horách. A tak většina si pořizuje fotoaparát, leč často výsledky s ním nejsou právě nejlepší. Pár obecných i praktických rad vám v následujícím povídání přináší vášnivý fotograf Cedrik Haškovec:

Fotografuji již mnoho let. Při cestách do hor mne však uchvátily horské květy natolik, že jsem se začal hlouběji zajímat, jak dělat jejich snímky co nejlepší a jak pracovat v režimu makrofotografie. Tehdy šlo o fotoaparáty na filmy a již tehdy se k tomu hodily především zrcadlovky s výměnnými objektivy, což jsem pak doporučoval všem zájemcům o snímky květů rostlin (a nejen těch). Přišla však velmi rychle éra digitálních fotoaparátů a s ní i záplava různých typů, především tzv. kompaktů. I nyní bych ale spíše doporučoval zrcadlovky. Ovšem všechny kompakty bych úplně nezatracoval. Je mezi nimi řada modelů, které nejsou tak drahé jako zrcadlovky, ale zvládnou makro natolik dobře, že pro amatérské a archivní fotografie vystačí. Zrcadlovky většinou poskytují lepší obrazy a dávají možnost výměny objektivů. Jejich hlavní nevýhodou, kromě vyšší ceny, je ale i jejich váha. Nošení zrcadlovky s makroobjektivem, vážící dohromady 1.5 kg i více, není úplně příjemné, zvláště když stoupáte strmým horským srázem ke kvítku „tam nahoře“. Situace v zahradě je pochopitelně úplně jiná.

Nejdříve k těm zrcadlovkám.

Zde opravdu záleží jen na vaší kapse, co si můžete dovolit koupit a jak velké zvětšeniny chcete dělat. Nejlevnější a ne špatné zrcadlové digitální fotoaparáty i s dostačujícím objektivem, začínají dnes už okolo 10.000 Kč. Samozřejmě, že více možností a lepší snímky můžete očekávat od dražších přístrojů. Záleží na tom, jaké další záměry se snímky plánujete. Důležité ale je, vybrat si i správný objektiv. Většina fotoaparátů se prodává s tzv. setovým objektivem, který však kvůli co nejnižší ceně, nebývá nejlepší. Doporučuji vám si na základní objektiv něco připlatit a nekupovat ten nejlacinější. Pro fotografování květin a jejich detailů je třeba mít dobrý světelný makroobjektiv s ohniskovou vzdáleností 50 nebo 100 mm. Jinou možností je zoomový objektiv většího rozsahu, třeba 18-200 mm. U objektivů k zrcadlovkám je zapotřebí uvedenou ohniskovou vzdálenost vynásobit tzv. crop faktorem, který bývá 1.5 - 2, abychom se dostali na hodnoty srovnatelné se starými fotoaparáty na klasické filmy. Značkové makroobjektivy bývají ale drahé. Něco však lze ušetřit, když si koupíte objektiv od jiného výrobce, třeba Sigma, Tamron apod., které jsou skoro tak dobré jako značkové a vyrábějí se obvykle s bajonetovým uchycením pro různé typy aparátů. V tom (a nejen v tom) vám určitě poradí v každé solidní fotoprodejně.

Digitální zrcadlovky mají objektivy s možností nasadit na ně fotografické filtry. Pokud se pro ně rozhodnete, je dobré, aby objektiv i filtry měly kvalitní antireflexní vrstvu. Digitální aparáty jsou sice už méně citlivé na UV záření, ale přesto doporučuji mít na objektivu stabilně UV filtr, který je i dobrou ochranou poměrně drahého objektivu před poškozením. Polarizační filtr zase odstraňuje nežádoucí lesky na květině, odstraňuje modrý opar v krajině a zlepšuje kresbu mraků. Někdo používá především pro fotografování krajiny s oblaky filtr Skylight.

A jak je to s tzv. kompakty?

Protože kompakty jsou relativně velice levné a umí stále více a více režimů fotografování, navíc jejich obsluhu pochopí i laik, jsou také nejrozšířenější a tudíž i oblíbené. Nejde-li vám o fotografie k profesionálním účelům, tak vám kompakt více méně postačí i pro běžné focení kytiček a přírody. Stejně tak, jako pro snímky z dovolené a podobně. U kompaktů bych ale rozhodně nekupoval ty nejlevnější či nejmenší „do kabelky“, ale spíše větší, které se i lépe drží. Než počtu megapixelů, které aparátek má, bych dával přednost tomu, aby se fotoaparát dobře a pevně držel a ovládal. Když už jsem zmínil megapixely, tak u kompaktů, které mají menší čipy, bych nedoporučoval více než 10 megapixelů kvůli nebezpečí tzv. šumu na snímku a následně na monitoru počítače. Ostatně, nechcete-li dělat velké zvětšeniny, tak postačí čip se 6 (někdy i méně) megapixely. Kompakty s menšími čipy mají podstatně větší hloubku ostrosti než zrcadlovky, což ale nemusí být vždy výhoda. Je sice dobré mít ostrý květ, ale z hlediska kompozice snímku bývá někdy dobré mít neostré pozadí.

Rozhodují megapixely?

Důležitá je kvalita čipu, na který fotoaparát snímá. Výrobci se sice předhánějí v počtu pixelů na čipu, ale více pixelů nemusí být vždy lépe. Záleží totiž i na velkosti čipu. Zrcadlovky mívají větší plochu čipu a většinou více megapixelů (Mpi) u nich nevadí. Je to paradox, ale stávající „honba“ za aparáty s co možná největším množstvím pixelů není v našem případě na místě. Daleko důležitější je právě velikost toho čipu. Plocha malinkého čipu v kapesním kompaktu nesejme obraz tak kvalitně, jako větší plocha čipu u větších aparátů (bohužel těžkých). Souvisí to také s počtem pixelů na plochu čipu (dpi).
Zajímavou novinkou, jakýmsi hybridem mezi zrcadlovkami a kompakty, jsou tzv. nercadlovky, nebo kompakty s výměnnými objektivy, které mají velkou budoucnost. Mají větší čip než kompakty (většinou jsou 4/3 formátu) a přitom jsou menší než zrcadlovky, ale zatím jsou ještě stále dost drahé. Inu jako vše, co je nové...

Jakou značku aparátu zvolit?

Je to věcí diskuze a rozhodně toto zde neberte jako reklamu, nikdo nám ji tu neplatí. Po zkušenostech je patrně nejlepší trojice značek Nikon, Canon a na ně dotahující se Sony. Ovšem značky jako Pentax, Olympus, Panasonic, Samsung a některé další nemusí být špatné.
Co každý fotoaparát nemá, je užitečný kvalitní průhledový hledáček. Při výběru fotoaparátu byste na toto měli také přihlédnout. Není dobré se spoléhat jen na displej, byť veliký, který má většina levných přístrojů. Když totiž na displej zasvítí sluníčko, nemusíte z úhlu, ze kterého fotografujete květinu (a nejen tu), na displeji vůbec nic vidět. Pak snímáte po paměti – tak nějak namíříte fotoaparát. To rozhodně, s ohledem na výsledek, není dobré.

Pokud má fotoaparát jen displej nebo průhledový hledáček, nastává u fotografování rostlin problém, jak se ke květině dostat. Fotograf musí zaujímat nejrůznější pozice, často i náročné. Přitom toto dokáže vyřešit snadno výklopný displej, jak dokazují další snímky.
Proto velice doporučuji, co ocení každý pro fotografování rostlin, to je výklopný displej, podobný displejům u videokamer. Ten mají ale jen některé modely zrcadlovek a výjimečně jej lze najít i mezi kompakty.

Ukázka snímku, kdy byla tato čemeřice (Helleborus orientalis) vyfotografována z podhledu díky výklopnému displeji. Fotoaparát byl těsně nad zemí, pod rostlinou, ale fotograf stál pohodlně nad ní. Podobně jako na následujícím snímku.

Výklopný displej, umožňuje fotografovat květ nejen u země, ale i zespodu, jinak byste se museli zakopat do země, abyste takovýto obrázek pořídili. Postačí vám lehký předklon s pohledem na displej shora, jak je zřejmé z uvedeného snímku. Navíc jej lze natočit tak, aby na něj nesvítilo sluníčko a viděli jste tak, co fotografujete. Stejně tak můžete výklopný displej použít při fotografování nad hlavou, kdy se na něj díváte zdola. Mimochodem - takovým fotoaparátem se můžete sami vyfotografovat, třeba s pozadím Everestu.

Výsledný snímek z ukázky na předchozím snímku. Výklopný displej je úžasná věc právě pro fotografování mrňavých skalniček. Není třeba se u rostlinky plazit a přesto na displeji vidíte přesně to, co snímáte.
Na snímku Haberlea rhodopensis´Alba´

To se hodí při fotografování rostliny nejen u země, ale i na skále nad vámi a stejně tak při fotografování někde v davu lidí či podobně, kde fotoaparát máte nad hlavou a zespodu se díváte na displej otočený dolů k vám.
Je až s podivem, jak málo výrobců dodává fotoaparáty s tak skvělou vymožeností otočného a výklopného displeje, běžně používaného u videokamer. Přitom tyto aparáty nejsou až zase o tolik dražší, v relaci s obrovskými výhodami pro fotografa.

Do jakého formátu snímat?

Formátem se zde rozumí způsob uložení snímku do paměti, nikoliv formát fotografie. Většina fotoaparátů ukládá snímky ve formátu JPG a většina zrcadlovek umožňuje fotografování také do tzv. RAW formátu (jakýsi digitální negativ) a také do formátu JPG. Uvádí se, že v některých případech jsou snímky z RAW lepší. Ovšem v RAW nelze uložit žádné úpravy a grafická studia a minilaby pracují tedy spíše s TIFFy (nekomprimovaný formát) nebo již se zmíněným JPG.
Kompaktní aparáty většinou umožňují snímání jen do formátu JPG. Ten umožňuje umístit na paměťovou kartu fotoaparátu více snímků. Ukládáním do formátu JPG se totiž obrázky už v přístroji částečně upravují a komprimují, což nemusí být vždy ku prospěchu výsledného snímku. Přesto pro amatérskou fotografii formát JPG bohatě dostačuje.

Jak je to s expozicí snímků?

Běžní uživatelé nastaví fotoaparát na automatiku, aby se nemuseli starat o takové operace, jako je expozice, clona, ostření atd. Je to pohodlné, ale vhodné spíše na běžné snímky do rodinného alba. Pro speciální snímky (a tím je i makrofotografie květin) je nastavení aparátu právě na automat (AUTO) nejméně vhodné. Když už chcete používat automat, pak je lépe nastavit na P-mod (P), kde můžete alespoň trochu ovlivnit čas a clonu. Navíc u většiny fotoaparátů při nastavení na AUTO nefunguje režim MAKRO. Bez něj pořádně nevyfotografujete ani pampelišku. Pro fotografování květin považuji za nejlepší manuální nastavení expozice (M) a nastavení bodového měření expozice. Není problém se to naučit. Doporučuji určit expozici podle nejsvětlejšího místa květu. Při snímcích krajiny zase podle oblaků, zpěněné vody, lesknoucího se potoka a podobně. Obecně platí, že snáze lze v počítači zesvětlit tmavá místa na fotografii, než dostat kresbu do tzv. vypálených světlých až bílých míst ve snímku. Názorně to ukazuje fotografie vedle.

Vypáleným místem na snímku se nazývají plochy, které nemají odpovídající barvu a jsou bílé, či přespříliš světlé. Trpí tím nejčastěji žluté a bílé odstíny, lesklé květy a pod.

Na "vypáleném" místě už kresbu ve snímku nedoděláte ani neupravíte v žádném počítačovém programu, pokud nepracujete s profesionálními programy na úpravu fotografií. V těch grafik poměrně pracně vyretušuje "vypálené“ plochy, což je časově i znalostně dosti náročné.

Jakýmsi kompromisem je poloautomatická expozice, kde si podle potřeby nastavíte buď clonu nebo čas expozice. V případě makrofotografie mívá prioritu clonové číslo (Av). Čím je vyšší, tím více ostrý snímek jako celek bude, neboť bude mít větší hloubku ostrosti. (To je vzdálenost mezi ostrým popředím a ještě ostrým pozadím). Tedy, chcete-li mít ostrý květ na lodyze i růžici listů u země a není-li mezi nimi až příliš velká vzdálenost, pak clonou se toho dá docílit. Stačí ale, aby s květinou třepal vítr a musíte dát prioritu času (Tv). Čím je čas snímání vyšší, tím méně hrozí neostrý snímek. Někdy je náročné zkombinovat obé, ale to je již vyšší škola fotografie, a to není účelem tohoto povídání.

Všechny lepší digitály mají možnost korigovat expozici. Například zde je v bílé vidět jak kresba na květních plátcích, tak kapky vody, díky malému podexponování snímku. To, že snímek je tmavší nevadí. Důležité je, že aparát nafotil všechny detaily a jsou uloženy v datech snímku. Následnou úpravou ve vaší počítačové "fotolaboratoři" - zesvětlením, kontrastem apod. snímek dotáhnete k takovéto dokonalosti.

Je zajímavé, že málo fotografů amatérů tuto možnost korekce expozice pro světlé květy využívá. Jak to dělat? Chce to podexponovat až o 3 EV = expoziční hodnoty, s tím, že ve výsledku budete mít tmavší pozadí, o které ale většinou nejde. Lidské oko to totiž vidí jinak. I v bílé na snímku lze mít kresbu, pokud fotografii mírně podexponujete a s citem pak zesvětlíte v počítačovém programu pro úpravu fotografií . Jak nastavit korekci expozice je popsáno v každém kvalitním manuálu daného fotoaparátu. Samozřejmě i to už patří k vyšší škole fotografování.

Důležité je ostření.

Ač se všude uvádí v propagačních materiálech o digitálních fotoaparátech, že vám vše udělají samy a automaticky, že se o nic nemusíte starat, platí to možná o běžných rodinných a podobných snímcích. Fotoaparát nastavíte na automatiku a myslíte si, že je vystaráno. Jenže u snímků zblízka, zvláště u opravdové makrofotografie, to vůbec neplatí. Nejen, že program AUTO nelze obvykle nastavit také na makro, ale i program P vám nezaostří vše, jak by měl. Proto je vhodnější manuální zaostřování. To u kompaktu jde špatně, lepší je na tom zrcadlovka. Konečně, o tom se píše výše.
Automatické ostření má také občas problémy s ostřením na bílé a žluté plochy (části květů).
Když už pracujete s programem P - což je pro laika nejjednodušší řešení a nastavíte na Makro, nastavte si ostření na střed snímku. Malinký rámeček na displeji vám ukazuje bod, kde fotoaparát ostří. Tento bod pak nasměrujte na místo, které chcete mít nejostřejší, tedy na hlavní motiv snímku.

Ukázka nezdařeného snímku hořce. Květ je neostrý. Aparát pracoval v automatickém režimu a zaostřil o něco níže. Takových snímků má každý přehršel. Druhý snímek patří k těm zdařilým. Aparát zaostřil na střed. Ne vždy se to podaří. Výhodou digitálů je, že můžete "nasekat" více snímků a pak si v počítači vybrat.

I tento snímek netřesku ukazuje, jak je důležité správné zaostření. V dané situaci nebyla podstatná růžice rostliny, ale květ.

U makrofotografií bývá problémem udržet zaostřenou vzdálenost mezi objektem a fotoaparátem. Zvláště pokud se nám třesou příliš ruce. Pak je třeba použít stativ. Ovšem většinu záběrů lze pořídit „z ruky“ bez stativu, který na výletech zdržuje. Můžete použít i tzv. monopod s rychloupínačem, který trochu pomůže a přitom tolik neváží a tolik nezdržuje.

To se týká především snímků, kde chcete mít ostré detaily na rostlině. Příkladem je zde snímek koniklece Pulsatilla slavica. K udržení ostrosti v tomto případě potřebujete hodně pevnou ruku.
Pro zvýraznění chloupků, bylo použito tmavé pozadí. K tomu stačí i malý černý karton, umístěný v určité vzdálenosti od rostliny tak, aby už nebyl vidět jeho povrch, ale jen barva.

I u digitálů existuje citlivost (nikoliv filmu).

Výhodou digitálních fotoaparátů je možnost měnit citlivost každého snímku podle potřeby. Je-li velmi jasno, může být citlivost nižší, při zamračeném počasí musí být vyšší, aby na snímku bylo vůbec něco vidět. Za standardní nastavení lze považovat citlivost 200 ASA. Je to taková univerzální hodnota, pokud nefotografujete v extrémních světelných podmínkách. U většiny přístrojů lze zvýšit citlivost na 400 ASA bez nebezpečí šumu, tj. zrnitosti, která způsobuje rozostření snímku. Jen u lepších zrcadlovek lze jít na 800 a vyšší ASA. Je to zapotřebí vyzkoušet, nebo se poučit z recenzí na internetu nebo v časopisech. Přesto čím vyšší hodnota ASA, tím vyšší riziko, že snímek bude mít zrnění, což se projeví právě u snímků fotografovaných v horším osvětlení, kdy se obvykle vyšší citlivost potřebuje nastavit. Proto nemusíte-li fotografovat květy za špatného světla, držte se citlivosti 100 - 200 ASA. Kdo v minulosti fotografoval klasicky, dobře ví, že filmy s vyšší citlivostí ASA měly také velké zrnění a na fotografiích to bylo vidět. Na rozdíl od klasických starých filmů to závisí u digitálních fotoaparátů na velikosti čipu. Vývoj „digitálů“ snad tuto nectnost časem odstraní. Zatím je však nutné s tím počítat stejně jako kdysi u filmu.

Fotokomora v počítači.

Velkou výhodou digitálního fotografování je i to, že si obrázky můžete doma sami upravit. To, co se kdysi dělalo v temné komoře u klasické fotografie, se dnes dělá mnohem snadněji, kvalitněji a příjemněji u počítače. Kdo pamatuje, jak se kdysi fotografie zpracovávaly ve tmavé fotokomoře a nyní „přičichl“ k počítačovému zpracovávání, už by do fotokomory nevlezl. Počítač starou fotokomoru nahrazuje svými možnostmi tisícikrát.
Navíc - pokud si vlastnoručně upravené snímky necháváte dělat v minilabu, odpadá vám dohadování, že vám něco udělali jinak, než jste chtěli. Také si můžete udělat výřez ze snímku podle svých potřeb, což vám minilab nikdy (bez příplatků) neudělá. Pro vlastní úpravu snímků na počítači však potřebujete nejen trochu výtvarného citu, ale je dobré si zkalibrovat svůj monitor, aby „hrál“ se systémem vašeho oblíbeného minilabu. Nejlépe toho docílíte pomocí jejich tzv. ICC profilu, který stáhnete z jejich webových stránek. Pak by měly být obrázky takové, jak je vidíte na svém monitoru. Můžete pak uvést v objednávce fotografií, že je chcete bez úprav. Samozřejmě, to je také již vyšší škola digitální fotografie a práce na PC.
Existuje řada programů na úpravu fotografií. Nejjednodušší, jako třeba Picasso či Irfanview, si lze zadarmo stáhnout z internetu. Zde lze měnit expozici pomocí gama korekce, upravit kontrast a saturaci barev a oříznout snímek. Lepším programem, který si lze též stáhnout zadarmo je GIMP.
Osobně bych doporučoval Zoner Photo Studio, kde verze Professional (verze Home toho moc neumí) stojí okolo 1000 Kč a v "akcích" i méně. Poměrně snadno a rychle se s ním i naučíte pracovat. Pro začátek můžete, kromě ořezu, v něm vylepšit obraz, upravovat expozici, teplotu barev, doostřit snímek atd... Užitečná je i funkce Uložit pro web, kde si obrázky zmenšíte, když je chcete posílat emailem nebo uložit na web. Pro posílání emailem stačí 300 (i méně) kb. Nešvar je posílat mailem obrázky větší než 1 Mb. Pokud fotografujete do formátu JPG, tak před úpravami je lépe obrázek převést do formátu TIFF, ve kterém provedete úpravy, a ve kterém ho můžete i předat do minilabu. Ten pak můžete případně zmenšit zpátky do JPG pro posílání emailem.
Velmi kvalitními, oblíbenými, ale poměrně drahými profesionálními programy, jsou Adobe Photoshop nebo Lightroom a další. Jsou již náročné na vaše znalosti (a peněženku), takže se jimi zde nebudu zabývat.

A důležitá věc na závěr! Pokud si začnete fotografie sami upravovat na počítači, pak zásadně pracujte s jejich kopiemi. Tedy originály si ponechte ve svém základním adresáři a zkopírujte si je do jiného adresáře či podadresáře. Jen tak se vyvarujete ztráty cenného originálu, když něco při úpravách pokazíte. Zkaženou úpravu vymažete a zkopírujete si obrázek znovu a znovu na něm můžete zkusit dělat úpravy. Operace s kopírováním atd. jsou základní znalostí práce na počítači a nebudu to zde rozvádět dále.

Přejeme vám hezké záběry a případné dotazy a připomínky prosím na adrese: haskovec@uhkt.cz nebo editorovi www.skalnicky.cz. Pokud nám pošlete váš pěkný, opravdu zdařilý snímek skalničky, skalky či z hor, zařadíme jej do plánované stránky fotek od návštěvníků webu.

Připravili Cedrik Haškovec a Martin Pilný
Fotografie Cedrik Haškovec, Štěpánka Haškovcová a Martin Pilný

Na závěr pro ukázku ještě snímky, představující výhody výklopného displeje:

Tento fotoaparát má ještě jednu užitečnou věc: bezdrátovou spoušť. Malým dálkovým ovladačem jednoduše exponujete, aniž byste se dotkli fotoaparátu. Roztřesení rukou tak zcela odpadá. Fotoaparát pak můžete mít na stativu, či jednoduše položen u rostliny.
Značka fotoaparátu je Canon SX1IS. Jedná se o kompakt, nikoliv zrcadlovku.
Na snímcích z tohoto fotoaparátu je Armeria juniperifolia a Silene kantzeensis.
Samotná scéna je nafocena kapesním kompaktem Pentax Optio E75, což dokazuje, že i s kompakty lze fotit docela kvalitně.

A ještě poznámka: Veškeré fotografie na www.skalnicky.cz jsou upraveny tak, aby se co nejrychleji "načítaly" na monitor. Je to jejich nevýhoda, neboť působí jemně neostře. Ovšem účelem těchto stránek není představit perfektní výkon fotografa, ale ilustrovat téma, u kterého jsou fotografie přiřazeny. Proto i na této stránce o fotografování skalniček nejsou snímky "jako břitva" ostré. Díky za pochopení.