Trápí vás v zahradě játrovky?

Ano - ty podivné malé tmavozelené listy podobné plochým kapradinovým, které se rozlézají po povrchu skalky, kamenů, kontejnerů s výsevy i mezi vzešlými rostlinami... Ano - ty zelené potvory, jak jsou nazývány zahrádkáři (slyšel jsem i pojmenování "zelená smrt", patrně podle známého sci-fi románu)... Ano - ty nepříjemné rostlinky, které sice hluboko nekoření, ale udusí vše živé kolem sebe svými tuhými lístky a jsou postrachem zahrádkářů.

Rostou všude tam, kde je trochu vlhčeji, případně stálé jemné vlhko. Ve stínu, u pramenů, na březích jezírek či potůčků a na mokrých loukách. Málokdo však ví, že rostou především tam, kde je chudá neúživná půda - na rašelině, písku, štěrku, na kamenech i betonu. Téměř nikdy je nenajdete na dobré humózní kompostové půdě, ale ani na hrabance nebo jehličí.

My se jim zde věnujeme proto, že v literatuře toho o játrovkách najdete pramálo a v zahrádkářském čtení již téměř nic, nebo jen zmínku. Patrně proto, že nepatří mezi kvetoucí skvosty, ale mezi jistý druh mechů z čeledi HEPATICAE, Marchantiopsida. Jde o zelené výtrusné rostliny, množící se podobně jako mechy a kapradiny. Jsou příbuzné listnatým mechům, s lupenitou stélkou se středním žebrem nebo se stélkou s lodyžkou a lístečky. Podle toho, zda se jedná o samčí, či samičí rostliny. Játrovky jsou velmi staré organismy. Na Zemi se objevily někdy v devonu, téměř před 390 milióny let. Dodnes se změnily jen málo. Na světě jich roste asi 8500 druhů, zvláště v tropech. U nás se jich vyskytuje asi 250 druhů. Množí se nepohlavně pomocí výtrusů - mikroskopických spór, které k rozvoji potřebují dostatek vody. Charakteristickým znakem játrovek je rodozměna neboli střídání pohlavní a nepohlavní generace. Samčí i samičí jedinci jsou tvarově velice rozmanité útvary v nichž vznikají pohlavní buňky. Celý proces je velmi složitý a nebudeme jej zde rozebírat.

Nejrozšířenější je játrovka Marchantia polymorpha (porostnice mnohotvárná) s laločnatými zelenými lupeny a silnějším žebrem. Roste ploše přitisknutá k zemi a rychle se podle podmínek rozrůstá. Druhým častým druhem je Bazzania trilobata (rohozec trojlaločný), Conocephalum conicum (mřížkovec kuželovitý) . Přímo v klidnějších či rybničních vodách, tedy i v jezírkách, ale také bohatě v akváriích roste pak Riccia fluitans (trhutka plovoucí), která mimochodem zmizí v přehnojené vodě. A toto je už informace cenná i pro zahrádkáře, jak se dočtete dále.

Na zvětšeném snímku vlevo je porostnice mnohotvárná,kde jsou vidět stélky se zřetelnými průduchy a pohárky s rozmnožovacími tělísky. Vpravo pak jsou vidět samičí "květy" - jinak pohlavní orgány.

Riccia fluitans - trhutka plovoucí roste jen ve vodě a při březích, kde vypadá jako řasa a přesto patří k játrovkám.

Každý s játrovkami bojuje svým způsobem. Obvykle pinzetou, větší plochy starou vidličkou či lopatkou. Z kamenů se kartáčuje nebo všelijak odírá. Z trávníků se pracně vyhrabává. Pěstitelé kvůli ní šílí, protože jim likviduje kultury ve sklenících, nejčastěji výsevy nebo malé řízky. Herbicidy na játrovku v podstatě nemají vliv, jen ji trochu oslabí, případně spolu s játrovkou zlikviduje herbicid i okolní rostliny. Přitom existuje vyzkoušená metoda jak játrovku zcela zničit nebo ji alespoň omezit na únosnou míru. Tou metodou je obyčejné silné pohnojení. Ovšem když uděláte silný roztok hnojiva, můžete poškodit (spálit) i listy okolních rostlin. Takže jak na to?

Osvědčil se silný koncentrát ve vodě rozmíchaného kombinovaného hnojiva (typ NPK, Cererit a podobně). Rozpuštěním granulí hnojiva do vody tak, aby vznikla hodně řídká kaše v kelímku třeba od jogurtu, získáte účinný prostředek proti játrovce. Stačí pak vzít vhodný plochý štětec či štěteček a tím lehce potírat zelené plochy játrovky jen tak, aby zvlhly. Protože v uvedených hnojivech je trochu sádrovce, potřené plochy zbělají a tak nejlépe vidíte, kde jste již natírali. Nejlépe je toto udělat v době, kdy se neočekává déšť. Za dva dny pak stačí plochu lehce zalít. Uvidíte co se bude dít. Játrovka zhnědne a uschne. Pokud je játrovka někde ve velké ploše, například v trávníku, stačí místo pokropit konvičkou silnějším roztokem než při běžném hnojení, případně tam, kde se bojíte o okolní rostliny provést běžně naředěnou hnojivou zálivku, a tu opakovat několik dnů za sebou.

Ostatní rostliny kolem se naopak "přikrmí" spláchnutým zbytkem hnojiva. Bohužel zbytky odumřelých rostlin je třeba stejně odstranit z estetických důvodů, ale jde to rozhodně snadněji, než když je rostlina živá. Čím to, že tak rychle, obvykle během pár dnů zahyne? Játrovka roste zásadně na chudých neúživných substrátech a materiálech. Vždyť si libuje i na písku. Větší množství živin v půdě jí nedovolí rozrůstat se. Proto obyčejné hnojivo ji bezpečně zahubí.

Je to i spolehlivý způsob likvidace mechů na starších nevzešlých výsevech, kdy čekáme více let na vzejití přelehavých semen. Pokud máte játrovku na větší ploše, použijte místo štětce malou molitanovou houbičku, nebo jak již bylo řečeno zálivku konvičkou..

Tento systém ničení játrovek je sice pracný, ale pokud jej uděláte důsledně a správně, je naprosto bezpečný pro okolní rostliny (na rozdíl od herbicidů). Je ověřený, vyzkoušený a má téměř stoprocentní účinnost. Velkým propagátorem této metody byl v osmdesátých letech (okolo r.1987) známý příbramský skalničkář Bedřich Pařízek.

Jen pro zajímavost, proč se rostlinám říká játrovky: Údajně kdysi léčitelé používali výluh z rostlin na léčení jater (informace je ze 120 let staré knihy - herbáře).

Na závěr ještě poznámka - pokud necháte játrovky "vykvést", zajišťujete si práci i na další roky. Proto se snažte likvidovat játrovky dříve, než se stačí sprášit a pomilovat samičí (vpravo) a samčí (vlevo) rostliny. Rozdíl mezi nimi vidíte na kresbě nejznámějšího druhu - porostnice mnohotvárné (Marchantia polymorpha).

Stictina silvatica je játrovkám velmi podobný listnatý mech, který však dokáže pěkně pohubit rostlinky, dostane-li se do zahrady.

Připravil Martin Pilný