www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech
 

CITES

smlouva proklínaná i chvalořečená

Logo CITES

Není to žádná novinka a přesto se o ní u nás stále málo ví, hodně diskutuje a někteří sběratelé přírodnin již hořce okusili její dopad. Ano, jedná se o dokument, obecně nazývaný CITES.

28. května 1992 začala i u nás v zemi platit Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, která byla smluvena ve Washingtonu již v roce 1973 a účinnosti nabyla pro první smluvní státy 1.7.1975. Podepsalo ji už 116 států a každoročně přibývají další.

Československo, jako jeden z posledních států, se k ní připojilo až v roce 1992 (a následně i Česká republika). Mezi odborníky a ochranáři přírody se této úmluvě říká zkráceně CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) a je považována za hlavní úmluvu při celosvětové ochraně ohrožené přírody. Navazuje na řadu dalších mezinárodních úmluv v tomto oboru. Zprvu se používala především k ochraně živočišných druhů. Postupně, jak se zaběhla do praxe, je velice tvrdě užívána i vůči obchodníkům a sběratelům mnoha rostlinných druhů.

CITES je v současnosti vážně braná mezinárodní úmluva o ochraně přírody a přímo navazuje na zákony a seznamy v jednotlivých zemích, které ji ještě obvykle zpřísňují. Vychází se z "červených knih" a národních seznamů chráněných druhů. Proto jsou součástí CITES i přílohy se seznamy celosvětově chráněných rodů a druhů. Byla vytvořena celosvětová síť CITES, která má sekretariát ve švýcarském Lausanne, kde jsou soustřeďovány informace nejen o chráněných druzích, ale i o rozsahu obchodu s ohroženými druhy.Předmětem zájmu CITES je v současnosti přes 2 000 druhů zvířat a 35 000 druhů rostlin. Podle stupně ohrožení své existence v přírodě jsou rozděleny do tří kategorií:
1. Druhy kriticky ohrožené vyhubením (jsou uvedeny v příloze CITES I.)
2. Druhy, jejichž situace v přírodě není kritická, ale mohou být ohroženy, kdyby nebylo jejich využívání k obchodu regulováno (jsou v příloze CITES II.)
3. Druhy ohrožené na území smluvních států, ačkoliv nejsou z celosvětového hlediska ještě třeba chránit (jsou v příloze CITES III.)

Aby nedocházelo k nepovolenému obchodu s ohroženými druhy či k jejich drancování z přírody, vyžadují orgány CITES při obchodních transakcích či jiných akcích s ohroženými druhy povolení, známé pod označením "CITES permit". Pokud výkonný činitel CITES povolení vydá, tento doklad musí doprovázet zásilku, či jej musí mít u sebe osoba, převážející některý z ohrožených druhů. Například u rostlin se to týká nejen živých exemplářů, ale také semen, či částí rostlin (např. květů, cibulek, hlíz a podobně). U živých zvířat je to pak jednoznačné. Pro zajímavost: Turecko exportuje ročně přes 30 miliónů cibulek sněženek (Galanthus spp.), ačkoliv je tento rod uveden na seznamu CITES II jako celek, tj. všechny sněženky na světě jsou mezi druhy kriticky ohroženými. Pokud tedy cibulky z Turecka nemají "CITES permit", je jejich převoz, případně prodej nelegální. Naprosto nezáleží na tom, zda jich je kamión či jsou jen dvě v kapse turisty. Nejlépe by o tom všem mohl vyprávět Čech, lapený tureckými celníky v loňském roce.

Právě neznalí turisté, kteří netuší, že existuje úmluva CITES, jsou nemile překvapeni, když je u nich objevena například želvička vezená od moře jako suvenýr, vydloubnutá cibulka lilie, či si vezou z exotické země na památku výrobek ze slonoviny, kabelku z krokodýlí či boty z hadí kůže, vezené z Orientu, a to bez ohledu na fakt, že byly koupeny v obchodu. Země, které podepsaly úmluvu, totiž nesledují jen zákaz tranzitu, dovozu či prodeje chráněných druhů, ale také všech výrobků z takto chráněných druhů. Ale nejen naivní turista se snadno dopustí chyby, za kterou platí přinejmenším vězením. Je mnoho znalců, odborníků, sběratelů, kteří pod rouškou naivního turisty zkouší převést ze světa domů nejeden z pokladů matičky přírody.

Není to tak dávno, kdy byla zadržena výprava českých turistů, jedoucí autobusem z Maroka do Čech. Šlo o skupinu našich teraristů, přírodovědců a pěstitelů, jedoucích ze soukromé, neoficiální expedice do hor a pouští Maroka a Alžíru. Po vážném střetu s marockými četníky, kdy došlo k zabavení téměř většiny vyvážených přírodních sběrů, se přesto část úlovků podařilo provést, zvláště díky jisté benevolentnosti marockých úřadů. Ovšem při tranzitu přes Francii již tamní celníci nebyli tak shovívaví a výsledkem byla nejen mezinárodní ostuda, věznění a vysoké pokuty, ale také zabavení veškerých sběrů, včetně těch, které povoleny jsou.

Přísnost při ochraně přírody je namístě, ať si to chceme či nechceme přiznat. Vlivem postupu civilizace, zhoršování životního prostředí, narušování klimatu na planetě a častému necitlivému přístupu ze strany obyvatel k vlastní krajině a přírodě, dochází k neuvěřitelně rychlému úbytku a zániku mnoha živočišných i rostlinných druhů. Napomáhá-li tomu i vášeň nejrůznějších sběratelů, může úbytek přírodních druhů na Zemi vést ke katastrofě. Bohužel zatím největšího stupně dosahuje drancování přírody v rozvojových zemích, neboť jejich flóra i fauna je nejexotičtější, nejžádanější.

Sběratelé, profesionálové i amatéři, vyrážejí po světě do zajímavých lokalit, kde hledají předmět svého zájmu a tím je de facto rabují, byť na daném místě jsou exemplářů třeba tisíce. Pokud na lokalitu v minulých dobách pracně dorazil přírodovědec, posbíral vzorky a odjel, aby třeba dalších sto let tam nikdo nevkročil, nebyl důvod přírodninu chránit. Dnes, při rychlosti letadel a síle peněz, lze takovou lokalitu navštívit mnohokrát v roce. Výsledek je jasný. Žádaný druh zde mizí,mizí až zmizí. O to je pak vzácnější a je hledán dál a dále, protože jiní za něj dají nemalé částky.

Nezapomenu na jednu z mých návštěv bulharského pohoří Pirin. Nedaleko nejvyššího vrcholu Vichren jsem zůstal očarován obrovským polem rozkvetlých protěží Leontopodium nivale. Jsou krásnější, stříbřitější, než ta naše známá, protěž alpská. Pak jsem dole v Sofii viděl babky, jak prodávají svazečky těchto květů na rohu ulice. Asi jako u nás sněženky. Po pár letech jsem se na Pirin vrátil, abych prošel i jeho další část. Pod Vichrenem jsem na důvěrně známém místě hledal protěže marně. Ani kus! Inu, bez květů nejsou semena, bez semen se těžko dál množí tato nádherná, ale krátkověká rostlina.

To dokazuje, jak problematický je i sběr semen, který je v CITES obvykle také jasně zakázán. Tato krutá pravda do jisté míry omezuje rozvoj a činnost špičkových pěstitelů, kteří se z pochopitelných důvodů snaží pěstovat a zavádět do kultury stále nové, neznámé či nepěstované druhy rostlin. Obdobně problematický je chov exotických zvířátek, plazů či ptáků. Příkladem může být opět jeden z našich chovatelů motýlů. Nechával si složitou cestou posílat z exotické země vajíčka motýlů a můr, z nichž piplal motýlky a prodával je sběratelům. Pak stačila jedna zásilka s ověřeně chráněnými vajíčky a bylo moc zle.

S tím souvisí otázka - a co rostliny již zavedené do kultury. Jak je to s jejich kulturním množením a prodejem? Jak je to se zvířátky z umělého odchovu? S ohledem na složitost odpovědi, si necháme toto téma raději do některého dalšího čísla časopisu. V každém případě zde vzniká mnoho otazníků. Odvěká touha člověka poznávat nepoznané, zvládat nezvládnutelné (pěstování, chov) a být znalcem ve svém oboru, tu naráží na bariéru jménem CITES. Proto se kolem této úmluvy vznáší tolik diskusí, polemik, nářků, proklínání, ale také chvály a radosti. Ať se to někomu líbí či ne, každá země si bude stále více hlídat své přírodní bohatství. I rozvojové země, či ty, které pro ochranu přírody zatím mnoho nedělají, pochopily, že bohatství přírody jim nikdo již nenahradí. A tak se nelze divit, že CITES postupně proniká i do míst, kde by mnohý z nás znalého úředníka vůbec nečekal. Nedávno například v zapadlé vísce v severozápadní Mexiku. Jak to dopadlo, a jak "trnité" byly nasbírané kaktusy pro českého sběratele, si mnozí z vás mohli přečíst před časem v našem denním tisku.

Připravil Martin Pilný

Narcissus poeticus Obecně známý a v tisících zahrádek pěstovaný narcis Narcissus poeticus je běžně prodávanou cibulovinou. Přesto by na ni měli mít obchodníci výjimku z CITES, protože ve své domovině, španělských Pyrenejích, odkud je snímek, je to přísně chráněná rostlina. Dovedete si představit, že by babka na tržišti, prodávající na jaře tyto narcisky, měla mít povolení k prodeji podle CITES, jako je tomu například se sněženkami a stovkami dalších rostlin? A to je ta problematická věc, stále diskutovaná a celosvětově nedořešená.

Další informace k CITES naleznete na www.mzp.cz/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy.

© 2000 - 2012. Obsah a design:Martin Pilný
19019