Nejen azalková zahrada

Začátek května je v mnoha zahradách u nás období "velkého třesku" rozkvetlých skalniček a keříčků či keřů ve skalce a v jejím okolí. Na plno rozkvetou i hajní partie a kouty zahrad, kde jsou vysazeny rododendrony (nebo chcete-li, tak pěnišníky), a to klasické i tzv. azalky (kdysi rod Azalea), které se nyní také botanicky řadí do rodu Rhododendron.
Byť botanici obě skupiny sloučili do jednoho rodu, přesto většina z nás rozlišuje azalky od klasických rododendronů. Je to především tím, že azalky mají po většinou na zimu opadavé listy a také jsou typické velikými květy zářivých barev. Tím neříkám, že květy rododendronů jsou malé, ale u těch je to spíše veliké květenství nahloučených květů. Azalky rozkvétají také dříve než většina rododendronů. Výjimku zde snad tvoří mnohé malé botanické rododendrony. Ty nakvétají obvykle jako první a v zahradě tvoří "samostatnou kapitolu".
Dnes vám chci představit jednu normální městskou zahradu v Rychnově nad Kněžnou, ovšem patřící k mnoha krásným zahradám, které si lidé dělají pro svoji radost. Od začátku května tu začne průběžně ta pravá "šou", která nadchne i lidi, kteří k zahradě a rostlinám velký vztah nemají. Všichni jsou obvykle okouzleni, tak jako sousedé pana Jiřího Podaného .

Připravil Martin Pilný
Foto : Jiří Podaný 2008

Jak jinak nazvat tuto část zahrady pana Podaného, než azalkový háj. Vznikl trochu z nouze o místo, kdy rostliny byly sázeny poměrně blízko sebe. Ovšem to se většině azalek líbí, neboť si v horkém létě navzájem stíní kořeny a rašelina s pískem, ve které potřebují růst, nevysychá tak rychle, jakoby se dělo při solitérní výsadbě.

Stříhaný nevysoký plot z různých tisů, odděluje trávník souseda od hajní partie u Podaných. Je lemován řadou keřů azalek, jejichž květy na klidném pozadí zeleného plotu nádherně vyniknou. Lze říci, že jde souběžně o druhý plot - azalkový. Nutno přiznat, že jsem dosud živý plot z azalek nikde neviděl. Zde je první náznak takového experimentu.

Azalky a zase jen azalky - záplava květů, která stojí za to si na ni vždy rok počkat. Již proto, že při dobré péči je těch květů rok od roku více a ta krása trvá nejméně 14 dnů. Přes rok pak o takovou zelenou skupinu keřů není zapotřebí velká péče. Jen je třeba hlídat, aby rašelina pod nimi nepřeschla. Jarní přihnojení hnojivem na rododendrony také není na závadu.

Komu by se nelíbilo posedět si u takové krásy a těšit se pohledem na rozmanitost květů. Takový kout s pergolou vzadu na snímku téměř zaniká.

Z jara, pod neolistěnými keři azalek rostou kyselomilné hajní krásky, které na jaře potřebují rozptýlené slunce, ale pak zatahují. Místo však musí být stále jemně vlhké.Jedna z takových hajních krasavic je na snímku. Mnozí rostlinu znají, je to krevnice Sanguinaria canadensis, a zvláště její půvabná plnokvětá forma ´Floreplena´.

Ale jaro u pana Podaného není jen v záplavě květů azalek. Je také v kráse listů sbírky dřevin okrasných listem, především javorů. Tento snímek z 1.května potvrzuje, že takoví jedinci i jejich skupina nesmí být v blízkosti jarních kvetoucích dřevin, jinak nevynikne pestrost olistění. Velice se tu ale hodí střídmost stálezelných konifer.

Pan Podaný si také vytvořil sbírku asi 300 druhů různých dřevin a dřevinek. Od miniaturních čarověníků (na snímku) až po vyšší druhy. Ty malinké však přeci jen miluje nejvíce. Je to samozřejmě dáno také minirozlohou jeho zahrady. Své sbírce říká "moje arboretum". Některé dřevinky má takto po skupinách, jiné vysazené přímo ve skalce.

Je zde i zvláštní jedinec, vypěstovaný panem Podaným z podivně zmutované větve cypřišku Chamaecyparis columnaris ssp. glauca, vysazeného v zahradě. Kdysi se na něm objevila větev nějak nemocná. Nařízkovaná forma s větvičkami s plochami modravé, šedé, zelené a žlutavé barvy se ukázala životná. Pan Podaný jí říká již 15 let Duhový strom.

Jednou ze vzácných zajímavostí sbírky dřevin je i přes 20 let starý čarověník zlaté borovice Pinus sylvestris ´Gold Coin´. Tato i další dřeviny vysazené přímo ve skalce či nejbližším okolí, jsou každoročně citlivě upravovány jako bonsaje. Není tak třeba je pravidelně zalévat a na zimu uklízet. Odpadá tím mnoho práce s nimi, navíc jejich krása je celoročně na očích.

V polostínu dřevin, na okraji hajní partie nedaleko skalky, roste tato krása, střevíčník Cypripedium calceolus. Pro někoho to není žádný unikát, pro jiné, kterým se nedaří tuto rostlinu pěstovat, je takový trs vzácností.

Když příjde do zahrady podzim, je tu opět plno krásy, kterou zajišťují javory. Dělají krásnou kulisu skalce v pozadí, kde již v této době téměř nic nekvete.

Není zde podzimní dušičková atmosféra. Přechod skalky se sbírkou krásných dřevin do hajní partie je plynulý a nenásilný. Ač skalka není postavena podle současných trendů, působí klidně a i na podzim je hezká.