O kultivarech rodu Saxifraga
Každé jaro, vždy, když probíhají výstavy skalniček, je největší podívaná na lomikameny (Saxifraga). Zvláště na časně kvetoucí druhy ze sekce Porophyllum (Kabschia). Tyto, většinou tvrdé, pevné bochánky, obalené množstvím krásných květů jsou opravdovými skalničkami. Vždyť téměř všechny rostou v přírodě na strmých skalních stěnách či ve skalních sutích.
Není snad ani jeden skalničkář, který by je neznal, který by alespoň pár druhů neměl ve své skalce. Vždyť jsou nejen dekorativní, ale i velmi odolné v nepříznivých podmínkách, rostoucí v zimě často v ledovém sevření. Když vysvitne teplé jarní slunce, sníh a led kolem nich okamžitě roztává a ve velmi krátké době jsou v plném květu.
Nelze se divit, že mnozí skalničkáři mají celé sbírky těchto rostlin. Ať již přírodních druhů, tak i, obvykle v mnohem větším množství, také kultivarů. Tedy rostlin vzniklých křížením botanických druhů, případně mnohonásobným dalším křížením. Tím se zabývá pár nadšenců ve skalničkářském světě. Jedni z prvních takových pěstitelů zabývajících se křížením byli Angličané. Nejen, že měli možnost přivážet ze světa nejrůznější přírodní druhy, ale relativně teplé klima v Anglii jim umožňovalo pokusy s křížením dělat. Češi je však nejen dohnali, ale nemají se ani za co stydět.
I u nás, v našem středoevropském klimatu, se nacházelo a nachází pár takových nadšenců. O zcela prvních pokusech by bylo celé dlouhé povídání. Jedním ze skutečně úspěšných prvních pěstitelů byl dr. Radvan Horný z Karlštejna. Ač jeho profese byla úplně jiná, tak se mu křížení lomikamenů velice dařilo a jeho sbírky (i sbírka jeho přítele dr. Mirko Webera) se rozrůstaly. Dalšími takovými úspěšnými amatéry byli pánové Jiří Kraus a František Holenka z Prahy. Pro zajímavost: tito dva pěstitelé nezávisle na sobě křížili stejné druhy a kultivary lomikamenů a oběma z toho vznikli stejní kříženci - slavný kultivar Saxifraga x megaseaeflora ´Karel Čapek´ z roku 1975. Dodnes patří k velmi ceněným kultivarům.
V současnosti jsou u nás další pokračovatelé tradice křížení lomikamenů, které uznává i celý svět, a to Karel Lang z Křížatek, Jan Bürgel z Prahy, Oldřich Maixner z Vysokého Mýta a Richard Dítě ze Slaného. Jejich rostliny získávají na pražských jarních výstavách skalniček tradičně významná ocenění. A nejen v Praze.
Intenzivním množením lomikamenů, nikoliv však šlechtěním, se u nás také zabývají Jirka Novák z Pardubic a Dana Stádníková z Prahy.
O skleníku a skalkách Dany Stádníkové si můžete přečíst na jiné stránce.
Tentokrát se podíváme do "lomikamenové kuchyně" k našemu současnému nejvýznamnějšímu pěstiteli lomikamenů ze sekce Porophyllum, ke Karlovi Langovi do Křížatek u Berouna. Jen malou část jeho množárny vám představují snímky.
Karel Lang je velmi zajímavý člověk.
Nikdy nebyl a v podstatě dodnes není profesionálním zahradníkem. Je elektrikář. Velice skromný, tichý, málomluvný, neskutečně trpělivý a pracovitý. Především pak je ale ve své zálibě neskutečně důsledný, systematik a opravdový znalec. Začínal kdysi jako každý jiný skalničkář. Měl skalku plnou běžných i vzácnějších různých druhů rostlin. Pak se spřátelil s Radvanem Horným, ke kterému neměl na Karlštejn daleko. Nadchly jej totiž lomikameny. Ty mu doslova učarovaly a stal se u nás, i ve světě, uznávaným špičkovým pěstitelem. Tak špičkovým, že jeho práci a úpravy v botanické nomenklatuře uznávají i profesionální botanici. V jeho sklenících vznikla dlouhá řada kultivarů, jeden krásnější než druhý. A většinu z nich si nenechal pro sebe, ale namnožil je dál a poskytuje vážným zájemcům. S ohledem na spoustu práce s vypipláním kultivaru a několikaletém následném rozmnožení, je nákupní cena jeho rostlin opravdu symbolická. Získat je lze na výstavách pražského Klubu skalničkářů vždy na jaře.
Na snímku Karel Lang ve svém skleníku a mračí se na mne: "Nefoť mne..." . Prý má radši, když si u něj lidé fotí saxifragy.
A jak takový nový kultivar vzniká? Trpělivým vzájemným opylováním vhodně vybraných rodičovských rostlin, jejich následnou izolací, sběrem a výsevem semen, čekáním na první semenáčky, na jejich první vykvetení a následném nemilosrdném zlikvidování nepěkných jedinců. Touto selekcí pak vznikne rostlina s očekávanými vlastnostmi. Tu už nelze množit dál výsevem, ale výhradně řízkováním v předjaří. Celý proces trvá několik let.
Bližší popis vzniku kultivaru by zabral celou stránku a zajímal by patrně jen specialisty. To není účelem tohoto článku.
Někdy je pokus k dosažení určitých barev víceméně náhodný, ale mnohem častěji je cílený, aby nový zahradní kříženec nesl dědičné a morfologické znaky po rodičovských rostlinách. Že to vše trvá řadu let, není třeba více zdůrazňovat. Na snímku vlevo je vidět množství jedinců, které má Karel Lang pro srovnávání, k selekci, případně zde čeká na květy. Z každého výsevu totiž vznikne tzv. roj semenáčků, kde je třeba jednotlivé rostlinky s pěknými vlastnostmi vybrat a ostatní zlikvidovat, aby se do kultury nedostali různí bastardi a podobně. Karel si nejen vlastnosti nových kultivarů rostlin testuje, ale opravdu rád má i zpětnou vazbu od těch, kteří si jeho rostliny pořídili. Sbírá informace jak komu, kde a v jakých podmínkách rostou jeho lomikameny na jiných skalkách. Zkrátka - jak se jim daří jinde, nejen v Křížatkách u Berouna.
Jsou ortodoxní skalničkáři, kteří uznávají jen čisté přírodní druhy, byť jejich květy nebývají až tak atraktivní. Ale mnoho, velmi mnoho, je skalničkářů, kteří touží po rostlinách zajímavě zbarvených, se snadnějším růstem a pěstováním na skalkách. Ale jak to tak bývá, mnohé kultivary vznikly tak složitým křížením, navíc jen a jen ve skleníku, že už naopak nemohou být vysazeny do skalky a poechány zde rozmarům počasí. A tak zůstávají jen sbírkovými rostlinami. Ale takových není mnoho. Karel Lang si namnoží řízkováním více jedinců a ty, jak už bylo uvedeno, pak testuje na jejich odolnost v různých podmínkách. Tím si ověří, že většina nových kříženců může být vysazena do skalky. A jak ji tedy ve skalce umístit? Pro ty, kteří ještě s lomikameny nemají zkušenost, je rada jednoduchá:
Jak se lomikameny pěstují na skalce?
Lomikameny ze sekce Porophyllum, ať již přírodní druhy či zahradní kříženci, potřebují povětšinou dobrou drenáž. Nejlépe jim vyhovuje svislá nebo šikmá spára mezi kameny, případně šikmá plocha se sutí. Zkrátka - potřebují místo, kde rychle odteče jakákoliv přebytečná voda. Snímek ukazuje umístění rostliny do suti ve skalce tam, kde nemáte vhodnou spáru mezi kameny. I okolo rostliny musí být různě drobný štěrk chránící bochánek před krátkodobě "stojící" vodou okolo rostliny po dešti či při tání.
Na snímku je lomikamen Saxifraga ´Jan Neruda´ - výpěstek Jiřího Krause.
Bochánky lomikamenů také nesnášejí ostré slunce. Poloha otočená na sever či na východ je nejlepší. Ale nesmí být úplně stinná. Lomikameny potřebují světlo, ovšem letní slunce jim dokáže spolehlivě vypálit na bochánku plochy listových růžic, které neměly alespoň malý odklon od slunce.
Sbírka lomikamenů u Karla Langa, jejíž malinkou část vidíte na snímku, je vedena naprosto systematicky. U každé rostliny jsou přesné jmenovky s poznámkami o původu, ať již z přírody nebo z kultivace. Jmenovky jsou vytvořeny na počítači a zalaminované do fólie odolné vodě a povětrnosti. A tak je zde k vidění nejen většina slavných rostlin od jiných pěstitelů, ale hlavně sbírka planě rostoucích druhů, z nichž mnohé dávají základ ke křížení, ale jsou taky cenné pro studium všech lomikamenů sekce Porophyllum. Jde o rostliny rostoucí od Himálaje přes Kavkaz až po evropská pohoří. Stovky sbírkových rostlin tak zde vytváří i obrovskou matečnici.
Tak ať se Karlovi daří jako doposud.
O jeho dalších rostlinách i o kultivarech od jiných pěstitelů, zvláště od Františka Holenky, si budeme povídat v dalším pokračování, které je připravováno.
Připravil Martin Pilný
Foto © 2011: Martin Pilný
Na snímku v úvodu tohoto článku je Langův výpěstek Saxifraga ´Johann Wolfgang Goethe´ z roku 1997, vzniklý z rodičů Saxifraga x megaseaeflora ´Krakatit´a Saxifraga lowndesii. Tedy z kultivaru a z planého druhu.
O dalších kultivarech lomikamenů vzniklých v množárně Karla Langa si můžete přečíst v následujících dvou pokračováních: 1.díl vám představí 36 kultivarů, kde jeden je krásnější než druhý
a 2.díl obsahuje dalších 30 zajímavých kultivarů. Většina z nich má mimořádnou pěstitelskou hodnotu a jsou vysoce hodnoceny i zahraničními specialisty, zvláště z Anglie, "kolébky" kultivarů rodu Saxifraga, kde se již před 2. světovou válkou prvně začaly pěstovat.
Pojďte se podívat do království Karla Langa alespoň na pár fotografiích a na několik jeho úspěšných nových kříženců z posledních let.
|
|
Druhy a kříženci spolehlivě snášející umístění na skalce, má Karel Lang ve venkovní matečnici.
|
|
V této matečnici jsou rostliny potřebující prostředí skleníku nebo ještě ne zcela venku vyzkoušené. Je zde i sbírka vzácných přírodních druhů. Mimochodem - odtud jsou také vybírány exponáty pro jarní výstavy skalniček v Praze.
|
|
Na výstavách mívá Karel Lang téměř pravidelně oceněné exponáty. Je to odměna za dlouhodobou a systematickou práci v množení lomikamenů sekce Porophyllum. Ocenění například přiřkla porota tomuto, i ve skalce velmi dobře rostoucímu kultivaru Saxifraga x laeviformis ´Zlatý Kůň´. Je to kříženec lomikamenů Saxifraga marginata a Saxifraga x pseudo-laevis. Tato selekce je z roku 1999.
|
|
Karel Lang pojmenovává vždy určitou skupinu nově vypěstovaných kultivarů, vzniklých z jednoho výsevu, jmény s podobným tématem, něco jako sběratelská série. Je to hezký zvyk, používaný i u jiných pěstitelů. Například kultivar Saxifraga ´Leonardo da Vinci´ patří do skupiny rostlin pojmenovaných po slavných malířích. Je to kříženec mezi lomikameny Saxifraga kotschyi a Saxifraga x cullinanii ´Radvan Horný´ (skupina CONSPECTA).
|
|
Také Saxifraga ´Pablo Picasso´ napovídá do které "série" patří. Je z téhož výsevu jako předchozí L. da Vinci. I v tomto případě se jedná o složité křížení mezi druhy Saxifraga kotschyi a Saxifraga x cullinanii ´Radvan Horný´, tedy mezi přírodním druhem a kultivarem, který zase dříve vznikl křížením přírodních druhů Saxifraga subverticillata x Saxifraga lilacina. Je to složité, což?
´Pablo Picasso´ tak vznikal v letech 1996 až 2003. Tedy osm let. To chce opravdu mít trpělivost.
|
|
Další z Langových oceňovaných kultivarů je Saxifraga ´Michelangelo´. Jeho rodiči jsou Saxifraga kotschyi x Saxifraga pulchra, tedy zkřížené dva plané druhy. ´Michelangelo´ vznikl v roce 1998 a svými zlatavými květy s oranžovo načervenalým odstínem se vymyká z celé řady jiných kultivarů. Mezi sběrateli i skalničkáři je velice žádaný. (Spadá do skupiny RUTILUS).
|
|
Saxifraga ´Bohemian Karst´nese jméno po Českém krasu, na jehož okraji leží i obec Křížatky, kde Karel Lang bydlí a vytváří své kultivary.
V dřívějších dobách dostávaly české výpěstky česky psaná jména. Byla to hezká tradice, ale nyní, když jsme se "otevřeli světu", se píší latinsky nebo anglicky. Případně se používají jména bez háčků a čárek. Inu takovému anglánovi se špatně čte a píše na počítači slovo Český.
|
|
Detail kultivaru Saxifraga ´Bohemian Karst´ napovídá, že velikost krásných krvavě červených květů je v poměru k miniaturním růžicím listů obrovský. Tento lomikamen vznikl v roce 1998 a jeho rodiče jsou plané druhy Saxifraga kotschyi x Saxifraga columnaris. Tento kultivar (spadá do skupiny EXPRESSUS) je z výsevu - roje jedinců, pojmenovaných po krásných českých a moravských místech..
|
|
Jedna skupina rostlin nese jména světových měst. Tento kultivar, Saxifraga ´Tromso´ , patří mezi ně. Vznikl v roce 1999 křížením přírodních druhů Saxifraga poluniniana a Saxifraga dinnikii. Jakoby křehké květy mají nápadně dlouhé čnělky, přesahující korunní lístky, podobně jako u kultivaru ´Michelangelo´. (Spadá do skupiny NIVEUS).
Tomuto lomikamenu nevyhovuje příliš exponované stanoviště. Je rád, jak se říká, v závětří.
|
|
Jedním z naprosto nejlepších výpěstků Karla Langa v posledních letech je Saxifraga x caroli-langii ´Verona´. Karel Lang totiž vybral z kultivace jen dvě rostliny z celého velkého hybridního roje. Jedna z nich, s ustálenými znaky, dostala jméno ´Verona´, a to nikoliv podle italského města, ale podle již v roce 1265 latinsky psaného jména Beroun, nedaleko něhož v roce 2004 rostlina vznikla.
Je to kříženec mezi Saxifraga marginata a Saxifraga dinikii.
Saxifraga marginata, použitá ke křížení, byla dovezena anglickou expedicí z Řecka a Saxifraga dinikii českou expedicí z Kavkazu. Jejich dítkem je krásná ´Verona´.
|
|
Patrně jste si všimli pojmenování křížení tohoto lomikamenu. Ano, je to pojmenování skupiny hybridů vzniklých v zahradě Karla Langa. Tuto hybridisaci popsal prvně v roce 2004 Zdeněk Zvolánek a dal jméno i binomu: caroli-langii.
Ač je ´Verona´z rodičů Saxifraga marginata (má bílý květ) a Saxifraga dinikii (s růžovým krepovaným květem), výsledné květy jsou sněhobílé, ale s vlastnostmi obou rodičů, podobně jako listové růžice nesou rodičovské znaky dohromady. Bližší vysvětlení a popis tohoto křížení by zabralo opět celou stránku. Podrobně je popsáno v časopise Klubu skalničkářů Praha - Skalničky č.3 z roku 2004. I o dalších kříženích lomikamenů se můžete, mimo jiných zajímavostí o skalničkách, blíže dočíst v různých číslech zmíněného časopisu.
|
|