Velmi vzácné bezlodyžné lokální druhy
(jižní Colorado Plateau, pouště a stepi Great Basin )
Townsendia jonesii - unikátní variabilní miniatura objevující se v několika úzkých údolích jižního a středního Utahu a je kvalifikována jako silně ohrožená. Proto je přísně chráněnou rostlinou. Roste pouze v drsných nehostinných holých a pustých prostředích na alkalických jílovitých horninách a břidlicích. Je velice citlivá na změnu prostředí, na výkyvy počasí a na vliv sběratelů (sběr semen, rýpání atd). Převoz po vyrýpnutí nepřežije. Tato kopretinka připomíná mnoho dalších druhů ze skupiny bezlodyžných, vytváří malinkaté trsy hladkých, lysých listových růžic s květy barvy světlé levandule nebo bělavé. Několik kolonií v přírodě má prvosenkově žluté květy (jedna z pouhých dvou žlutě kvetoucích townsendií). Tím jsou pro sběratele o to vzácnější a žádanější a je to jejich "zkáza". Zatím mohou být její semena prodávána autorizovanými prodejci semen a já osobně bych velmi pochyboval o etice těch, kteří ji pěstují z načerno sbíraných semen. Lokalita je drancována takovou měrou, že hrozí vyhubení.
To, že něčí touha sbírat divoce rostoucí rostliny či semena zvítězí nad životem populace v přírodě, považuji za hrubé porušování etiky skalničkáře a nechápu jak může mít někdo radost z květiny, která mizí, umírá a v zahradě obvykle stejně umře. Existují přeci tisíce jiných úchvatných skalniček, které jsou hojně rozšířeny v kultivaci nebo natolik běžné v přírodě, že jejich pěstování není proti etickým zákonům (ale i ochranářským - CITES!).
Tato rostlina patří do té skupiny jedinců - kde je v rozporu vášeň a etika sběratele. Dokud nezvládnete kultivaci a pěstování jiných druhů zde popisovaných druhů a forem townsendií a dokud se vám nepodaří získávat vlastní semena z vlastních rostlin, dokud nezvládnete toto umění, pak bych považoval za vysokou nemorálnost a vaši nezralost pustit se do pěstování tak vzácné rostliny, natož ji jet sbírat a plenit v přírodě.
Townsendia aprica - je ještě vzácnější. Poznámky, které jsem řekl o T.jonesii bych mohl opakovat i o této rostlině. Hledal jsem ji několikrát na různých lokalitách, kde už byla dříve nacházena a popisována, ale nikdy jsem tam nenalezl ani jedinou rostlinu. Žije ve vysoce položených vysokohorských pouštích středního Utahu, v nehostinných, často podmáčených a zase vysychajících břidlicových sutích. Tato místa jsou krátce po deštích močálem a krátce na to, třeba v minutě vysychají pod ostrými slunečními paprsky a s větrem jsou prašnými oblastmi.
Dvakrát jsem již získal semínka od licencovaných sběračů a měl jsem několik malinkatých jedinců, které musím přiznat, byly neuvěřitelně krásné. Jakoby popudrované bělavé okvětní listy a terč květu úžasně žlutý. Nevytvořily mi však klíčivá semena a v semiaridním Denveru mi v zahradě vydržely na suťovišti jen několik let. Nejlepší je nechat tuto rostlinu profesionálům v botanických zahradách, aby je ochránili před dalším ničením amatéry v přírodě a namnožili to malé množství pro potřeby vášnivých sběratelů.
Fotografie od Margaret Williams je převzata z www stránky věnované této townsendii a kde naleznete další informace v angličtině: http://plants.usda.gov/java/profile?symbol=TOAP.
Townsendia mensana - svým způsobem se neobávám o tuto drobničku z Uinta Basin, ačkoliv v přírodě není příliš rozšířená. Má jen malý areál rozšíření. Nacházel jsm ji na nejrůznějších stanovištích a tak se domnívám, že zdaleka není tak zranitelná jako předchozí dva místně omezené druhy. Ani se nedomnívám, že je příliš svůdná pro pěstování v zahradě. Určitě je to ale ta nejmenší townsendie, protože dospělá rostlina má maximálně 5 cm v průměru, ale i méně. Filiformní listy jsou zřídka delší než 2 cm. Kvítka jsou k tomu adekvátně malinká, málo atraktivní. Květy mění barvu od světle nafialovělé až po čistě bílou či špinavě nažloutlou. Vzhledem k tomu, že je to také pouštní rostlina, bude těžké ji udržet v jiném než semiaridním klimatu. V přírodě roste spolu s úžasnými druhy jako Eriogonum tumulosum, Sclerocactus wrightii, Penstemon duchesnensis, což jsou všechno vzácné endemity z Uinta Basin. Samozřejmě spolu s ní nalezneme i rostliny Townsendia incana.
Před časem byla ve výměnách i v prodeji semínka T.incana nabízena pod jménem T.mensana a tak nyní jsou ve sbírkách rostliny s označením mensana, ale zřídka kdy to mensana je. Téměř s určitostí mohu říci, že je to Townsendia incana. Dokonce v některých publikacích (např. Rocky Mountains č.3) je pod snímkem s T.alpigena napsáno chybně T.mensana. (Viz chystaný další článek o Omylech v townsendiích).
Opravdová T.mensana je miláčkem pěstitelů skutečných drobniček. Pěstovat ji je velikým uměním a vyžaduje stálé sledování. Lze ji pěstovat i v květináčích, ale je to umění.
Townsendia minima - endemit oblasti Aquarius Plateau a několika dalších okolních lokalit v jihozápadním Utahu byla klasifikována jako poddruh Townsendia alpigena s čímž já až tak úplně nesouhlasím. Je lépe ji považovat za samostatný druh. Větší část její divoce rostoucí populace se nachází v Národním parku Bryce Canyon, což je úžasně krásné místo. Tato oblast má tak vysokou koncentraci unikátních a krásných rostlin a krajinných prvků, že si myslím že jednoho dne bude oblast uzavřena pro veřejnost a určena pro přírodní výzkumy jako biosférická rezervace. Možná do té doby již bude specialisty zavedena a hlavně aklimatizována T. minima jako druh tolerantní k zahradním podmínkám. Mimochodem jejími sousedy v přírodě jsou další klenoty: Penstemon caespitosus var. desertipicti, různé endemitické floxy jako např. Phlox jonesii, či nejmenší a nejnáročnější orlíček, úchvatný Aquilegia scopulorum. Ti již prokázali, že se dají pěstovat i na zahradě.
T.minima tvoří obzvlášť husté trsíky přízemních růžic, které mají méně než 2,5 cm v průměru, s fantasticky symetricky klenutými bochánky. Hlavičky květů jsou o trochu menší než listové růžice, vykvétají brzy z jara a téměř vždy jsou čistě bílé. Bělost je ještě kontrastnější s okolní růžově hnědou sutí, rudohnědými skalami kolem, tyčících se nad pláněmi, K tomu zářivě modré nebe a slunce - co více si přát?
Druhy bezlodyžné, miniaturní,
z vyšších nadmořských výšek
Ač jsou jakkoliv krásné předchozí druhy, jsou pro skalničkáře velkým lákadlem ty pravé alpínky z vyších poloh. Je paradoxní, že tyto druhy se v zahradách lépe pěstují, jsou stálejší za jakéhokoliv počasí než naparáděné druhy z nížin a prérií. Každý z následujících druhů má svou specifickou krásu, pro kterou jej pěstitelé shání. Stojí za to je pěstovat v mísách a korytech a také ve štěrbinových skalkách.
 Fo P_Kelaidis150.jpg)
Townsendia alpigena - (syn. T.montana) - je překrásný, nejčastěji pěstovaný druh z této skupiny townsendií. Běžně roste v centrálních Rocky Mountains států Utah, Wyoming, Montana a Idaho. Na rozdíl od většiny townsendií, které mají květy v pastelových barvách, má tento druh ve své typické formě sytou růžovofialovou barvu a zlatožlutý centrální terčík, takže si jí hned každý všimne. Listy mají tmavězelenou barvu s nádechem do modra a tvoří upravené okrouhlé skupiny růžic, které jsou hezké samy o sobě. Kvést začíná uprostřed jara a příležitostně remontuje během léta. Roste rychle a snadno ze semen a daří se jí dobře na dobře drenážovaných suťových plochách a ve štěrbinových skalkách. Ve vápencovém pohoří Wasatch Mts. se kříží s bílým poddruhem, který je odlišný a stojí též za pěstování. Ti, kteří viděli jak T.alpigena roste na sutích přirozených stanovišť prohlašují, že ta nesmí chybět na skalce.
Townsendia rothrockii - šplhá až do nejvyšších nadmořských výšek a je omezena na centrální část a na náhorní plošinu v jižních Rocky Mountains v Coloradu a nalezl jsem ji na vrcholcích pohoří Mosquito až ve výškách přes 4000 metrů. V zahradě na skalce tato květina vytváří asi 3 cm veliké květy s čistě levandulovou barvou. Kvete koncem dubna a v květnu, v přírodě až v létě. Roste zde na vysychavých mokřinách a sněhových výležiskách. Tundra v této oblasti vypadá jako barevný perský koberec, když se v červenci rozevřou první květy T.rothrockii. V září ještě pořád kvete. Je úžasné, jak je variabilní. Ve svých nejžádanějších formách vytváří T.rothrockii husté trsy šedozelených listů.
Vedle této vysokohorské formy se vyskytuje ještě o něco robustnější forma s bledšími květy, která roste ve výšce asi 3000 m n.m. na pískovcích v Uncompaghre Plateau v západním Coloradu. Tam se dělí o suťoviska a sněhová výležiska s obrovskou škálou divokých květin, které kvetou na konci května a začátkem června, např. Fritillaria atropurpurea, Pediocactus simpsonii, Penstemon crandallii, Delphinium nuttallii a dalšími klenoty.
Tato forma dvakrát tak velká než formy z pohoři Mosquito, se stala pravděpodobně základem pro velký omyl, v seznamech semen je označována jako T.wilcoxiana, ale to je neplatné synonymum pro T.excapa. (Viz připravovaný další článek o Omylech v townsendiích).
Townsendia leptotes - je také vysokohorská rostlina, téměř tak malá jako T.mensana. Poprvé jsem nalezl kolonie této poměrně vzácné miniaturní townsendie nedaleko od alpinských stanovišť T.rothrockii. Nachází se v pásmu od jižního Colorada do Montany, ale nikde není příliš hojná. Roste na mnohem sušších a otevřenějších místech než T.rothrockii, často ve společnosti Eritrichium aretioides, Physaria alpina a Draba oligosperma. Je několik forem, které rostou v menších nadmořských výškách. Jedna lokalita se nachází v jižním Coloradu na zvláštních vyvřelých chudých tufech s příměsí vápence. Zde jí dělají společnost Aster coloradoensis a slavný miniaturní Astragalus tridactylicus ssp. implexus s bodlinatými listy. Townsendia leptotes se pozná podle širších šedozelených listů s viditelnými chloupky. Květy mají barvu od světle levandulové až po bílou. Jsou poměrně malé, ale přesto atraktivní. Patří k ní také forma s obzvláště zářivou levandulovou barvou. V minulosti byla sbírána semena na úpatí hor ve východním Idahu. Bohužel asi tato forma zmizela z kultury.
Pokračování seriálu o townsendiích, a to dvouletých a monokarpických, je v třetím dílu seriálu
|
 Fo P_Kelaidis600.jpg)
