Gentiana asclepiadea a odchylky barevnosti rostlin

Následující článek asi začátečníky moc nenadchne, ale ti, kteří se zajímají o různé odchylky u rostlin, jej jistě uvítají coby zajímavé vysvětlení příčin změny barev rostlin.

Jak je to s barvou květů hořce tolitového?

Hořec, ať již jakýkoliv druh, patří k základním rostlinám, které nechybí snad v   žádné pěkné skalce. Ten, o němž si budeme dnes povídat, patří spíše na okraj hajní partie zahrady, než přímo do skalky. Je přeci jen trochu vyšší (trsy až 60 cm vysoké). Jeho předností však je, že kvete koncem léta, začátkem podzimu, kdy hajní partie obarví modrou.
Možná nevíte, že latinský název má zajímavé souvislosti: Gentiana je od starověkého ilirského krále Gentia, který doporučoval hořce jako léčivo. Používaly se například i jako protijed (antidotum); asclepiadea pak zřejmě podle řeckého boha léčení Asclepia. (Jeho hůl ovinutá hady je i současným symbolem medicíny.) Anebo řeckých léčitelů – asclepiadů. Český název hořec pak také souvisí s hořčinami v něm obsaženými. Dodnes se extrakty z některých hořců přidávají do likérů. Hořkou chuť způsobují hořčiny gentisin, gentiopikrosid a amarogentin.

Gentiana asclepiadea ve své základní krásně modré barvě.

Při cestách do hor však můžete vzácněji nacházet i různé další barevné odstíny téhož hořce. Kromě rostlin s modrými květy se občas, odhaduji méně než 1% případů, nacházejí i květy čistě bílé, jen se zelenými tečkami a proužky.

Velmi pravděpodobným vysvětlením bílých forem jsou mutace v   syntéze antokyanů, modrého a červeného barviva řady květin; ostatně anthos je latinsky květ. I když jsem nenalezl přímý odkaz na mutace v syntéze antokyanů u hořce tolitového, tak je to velmi pravděpodobným vysvětlením. U jiného hořce, Gentiana triflora (tmavě modrého, z východní Sibiře až Sachalinu), a to u jeho bíle kvetoucího kultivaru, bylo totiž prokázáno, že je to způsobeno dvěma mutacemi vedoucích ke ztrátě enzymů na začátku syntézy antokyanů (Nakatsuka et al. 2005). V přírodě se výjimečně nacházejí bílé a různě světlé formy i jiných hořců, jako hořců jarních (G. verna), bezlodyžných(G. acaulis) a podobně, ale jejich frekvence bude zřejmě podstatně nižší než u hořce tolitového v Krkonoších.
Kromě modře a bíle kvetoucích hořců tolitových jsem zcela výjimečně také nacházel růžově a fialově kvetoucí trsy. Za těch 50 let, co chodím po Krkonoších, jich nebylo snad ani deset v trojúhelníku mezi Kotlem, Rezkem a Janovou horou. I u těchto barevných forem mě zajímalo, co by mohlo být příčinou těchto barevných „mutací“.

Gentiana asclepiadea ve zvláštně nafialovělé barvě.

U růžovo-fialových květů by se mohlo jednat i o změnu v kyselosti (pH) šťávy ve vakuole, kde se barviva nacházejí. Je známo, že antokyany reagují na změnu pH svým zbarvením. V kyselém prostředí jsou červené a v zásaditějším modré. Udělal jsem i jednoduchý pokus, kdy jsem nalezené useknuté modré květy pokapal citronovou šťávou a ony začaly po určité době červenat. Druhým vysvětlením by mohly být změny v regulaci syntézy antokyanů pohyblivými dědičnými elementy, tzv. transposony, za jejichž objevení dostala McClintock(ová) Nobelovu cenu a které u rostlin představují až 80% DNA. Regulační úloha transposonů v barvě antokyanů byla prokázána u růžové formy hořce Gentiana scabra (Nakatsuka et al. 2006) a uplatňují se i u dalších květin. Například u petunií bylo zjištěno, že transposony způsobují alkalinizaci šťávy ve vakuole a tím mění barvu antokyanů a zabarvení květů z červené na modrou (Chuch et al. 1993).

Zajímavé je i to, že ačkoliv hořec tolitový je vytrvalou rostlinou, tak jsem ani bíle, ani růžově nebo fialově kvetoucí rostliny většinou nenacházel v dalších letech na stejném místě. Jako by byly málo životaschopné a buď se vysemenily někde jinde nebo spíše vznikaly de novo z modrých. Mohla by tomu odpovídat zkušenost i jednoho skalničkáře, kterému se nedaří vypěstovat bílé formy hořců ze semínek z bíle kvetoucí rostliny. (Výjimkou je jedna lokalita v Krkonoších, kde již třetím rokem nacházím několik, spíše jedinců než trsů, růžové barvy.) Jelikož se zřejmě jedná o recesivní mutace (tj. je zapotřebí, aby obě kopie genu, tzv. alely, byly mutovány, aby se mutace projevila), předpokládal bych že zkřížení dvou modrých heterozygotů, kteří mají jednu alelu mutovanou, dá vzniknout v další generaci jedincům jak modrým, tak i bílým, případně růžovým. Nemám zatím pro tento jev žádné jiné lepší uspokojivé vysvětlení.

Pěkně růžová forma se tak snadno nenachází.

Připravil Cedrik Haškovec
fotografie Cedrik a Štěpánka Haškovcovi

Světlemodrá Gentiana asclepiadea je nejčastěji nacházenou odchylkou od základní tmavomodré barvy.