 |
Typická spárová skalka, ke které se Michal inspiroval v Česku, je udělána pro zvlášť suchomilné druhy, v tomto případě především pro americké rody Eriogonum a Townsendia.
|
 |
Eriogonum caespitosum patří k těm nejmenším v rodu, obtížně pěstovatelným a tak mimořádně vzácným. Potřebuje plné slunce, dokonalou drenáž a chudou, hlavně štěrkovitou "zeminu".
|
 |
Townsendia condensata patří k dalším problematicky pěstovatelným druhům. Inu jako většina amerických townsendií, pocházejících z vysušených oblastí a skal. Potřebují také plné slunce, drenáž a písčitou, štěrkovitou "zeminu" s minimem humusu.
|
 |
Townsendia hookeri by mohla mít připojený předešlý komentář. Mimochodem u nás koluje pod tímto jménem leccos jiného. Pravé "hookerce" se její úzké stříbřité listy jakoby stáčejí do kruhu okolo středu.
|
 |
Townsendia rothrockii chce obdobné podmínky, ale o trochu více humusu. Není tolik náročná, má-li své podmínky.
|
 |
Townsendia parryi je trochu vyšší než předešlé, doroste i 15 cm. Není také dlouhověká, jako většina townsendií, takže stojí za to sbírat a vysévat semena.
|
 |
Towensendia formosa patří také k těm vyšším,ale hezkým.
O townsendiích se můžete více dočíst na tomto webu v rubrice
Zajímavé rostliny.
|
 |
Spárová skalka je téměř kolem celého domu a místy nad ni přesahuje střecha. Proto se v ní daří suchomilkám. Samozřejmě ve spárách musí být substrát, ze kterého rostliny potřebují žít. Ale pro většinu z nich stačí opravdu málo, jako je tomu zde. Trocha humusu, hodně písku a jemného štěrku. V této části má Michal další americké druhy.
|
 |
Erigeron aureus ´Canary Bird´ když rozkvete, září na dálku množstvím sírově žlutých květů. Michal si ho považuje, tak mu dal čestné místo. I u nás je velmi žádaný, ale jeho množení jde pomalu.
|
 |
Erigeron aureus přírodní druh, který dal základ předchozímu kultivaru, sice tak bohatě nekvete, ale má zase velké, zlatožluté květy. U nás je na skalkách také málo rozšířený.
|
 |
Erigeron chrysopsidis dostal v Michalově skalce pro svoji krásu také čestné místo.
|
 |
Phlox missoulensis je i u nás zatím málo rozšířený, neboť je trochu náročnější než běžné "subulaty". V této části skalky s americkými rostlinami je spokojený. Má tu dost sucha na hraně skalky, ale občasná zálivka deštěm mu prospívá. Vyžaduje trochu humusu, hodně s pískem a štěrkovou drtí.
|
 |
Phlox condensata je aristokratem mezi miniaturními floxy. Nerad přirůstá, nerad kvete. Ale když dostane svoje místo, bývá obalen květy. U Michala ještě musí leccos dohnat.
|
 |
Phlox bryoides často uhnívá či trpí podpařením. Hrana skalky je jeho nejlepší umístění. Proto si jej Michal považuje. Ani u nás není příliš rozšířený. Je hezký i když nekvete, díky jemně chlupatému habitusu.
|
 |
Penstemon caespitosus jeden z nejmenších amerických dračíků, má u nás také řada znalců ve skalkách. Mohli by vám vyprávět, jak je obtížné jej udržet a když se usadí na to správné drenážované místo, jak dokáže dělat krásné plochy či převisy.
|
 |
Aquilegia jonesii překrásný miniaturní orlíček, již potrápil nejednoho pěstitele. Michal jej má vysazen v travertinové části skalky.
|
 |
Physaria didymocarpa pochází ze severozápadu USA. Není příliš atraktivní vysokým květem, zato listy má velmi zajímavé. Ve skalkách často přes zimu uhnije, takže je doporučován zimní kryt proti vodě. Ale Michal ji má v písku a štěrku, na slunci a s výbornou drenáží.
|
 |
Physaria eburniflora pochází také ze severozápadu USA. Je velmi málo známá a minimálně rozšířena po skalkách. Sírově žluté květy obvykle leží kolem růžice. Vykvétají v časném jaru. Chce plné slunce a výbornou drenáž. Také snadno přes zimu uhnije.
|
 |
Douglasia montana z Rocky Mountain v USA. Zde roste na lehce přistíněných skalních římsách či na štěrkových místech. Proto i ona má ráda drenáž - štěrk s trochou humusu. Vykvétá koncem jara. Vytváří zvolna se rozrůstající rozvolněné bochánky.
|
 |
Campanula morretiana v Michalově skalce dokazuje, že nejen převážně americkými druhy oplývá jeho skalka. Také rostliny evropských hor jsou zde zastoupeny. Tento náročný skalní zvonek dokazuje, že i alpským druhům se v Poznani daří.
|
 |
Campanula raineri je vzácný zvonek ze skal Alp. Zvonek, který skalničkáři stále a stále zkouší a slimáci jej stále a stále ožírají a likvidují. Zdá se, že v Michalově zahradě nejsou.
|
 |
Viola delphinantha roste nejen na řeckém Olympu, ale je vidět, že zdárně i v Polsku. Patří k velmi náročným violkám a vydrží jen u zkušených pěstitelů.
|
 |
Vitaliana primuliflora subsp. assoana má kompaktnější růst než základní druh. Rod patří k méně náročným na pěstování. V Michalově skalce má ve spáře potřebný rychlý odtok přebytečné vody. V přírodě roste od jižní po západní Evropu v alpinském pásmu.
|
 |
Veronica bombycina patří mezi některé mimořádně náročné skalničky z Turecka. Takto urostlá a kvetoucí rostlina se vidí ve skalkách málokdy. Zde je na plném úpalu přímo ve skalce, na suchém místě, kde by už téměř nic nemohlo růst, s minimem humusu, jen tak v písku a drti. .
|
 |
Draba ossetica je důkazem, že na poznaňské skalce lze vidět i mnoho asijských rostlin. Jako většina osívek má ráda slunce a drenáž. Roste na vápencích v severní Osetii na Kavkaze, kde visí ze stěn pod převisy, aby na ni minimálně pršelo. To je i návod na její pěstování. Většina skalničkářů ji raději drží ve sklenících. Michal ne. .
|
 |
Draba polytricha je další kráska z jihozápadních oblastí Kavkazu a východního Turecka. Není tak náročná na pěstování, když je na slunci a s dobrou drenáží. Michal ji má na štěrkové římse skalky, ale dobře také roste v úzkých spárách mezi kameny, kde dělá kompaktní bochánky. .
|
 |
Draba rosularis patří k méně známým i méně pěstovaným osívkám. Vytváří trsíky jemně ochlupených stříbřitých listů, nádherných i když rostlina nekvete. Tak jako v Turecku, tak i ve sklace chce plné slunce a sucho. Michal ji pěstuje na vyvřelém "tufu", který je kyselý a tvrdý, takže nenasákne tolik vody jako vápencový tuf či travertin. .
|
 |
Oxytropis falcata mnoho skalničkářů nezná. Na evropské skalky se v semenech "přistěhoval" z čínského Sečuánu a zkušení pěstitelé jej zde zvolna a s potížemi množí. Rád uhnívá. Je to plazivá rostlina s výhonky do 30 cm, obvykle však mnohem kratšími. Roste v kamenito-humózním substrátu na slunci a koncem léta kvete. V době málo rozkvetlých rostlin ve skalkách. O to je tedy vzácnější. .
|
 |
Gentiana verna nepatří k mimořádným vzácnostem, leč mnozí ji stejně nedokáží udržet.Takže když někomu takto krásně zakvete, sahá po fotoaparátu stejně, jako Michal Hoppel. Rostlina na snímku je zajímavá i barvou, neboť místo sytě modré je nafialovělá. Inu - skalničkáři, a nejen oni, baží po odchylkách a různých anomáliích. .
|
 |
Michal má také klasickou skalku, postavenou z vápence. Právě v ní nemohl pěstovat určité rostliny, proto si zbudoval tu u domu. Na velké skalce také začínal svoji skalničkářskou dráhu. Malý skleník má pro své pěstitelské pokusy a množení. .
|
 |
Saxifraga florulenta patří k náročným vzácnostem mezi lomikameny. Má obrovskou, až 15 cm v průměru, růžici listů, rostoucích od středu do spirály. Michal ji má ve štěrbině velké vápencové skalky. Kvete po dlouhé době zvláštním klasem červenorůžových kvítků a po odkvětu rostlina umírá. Druh je monokarpický. V přírodě roste v Přímořských Alpách. Michalovi pěkně roste právě ve velké skalce mezi balvany.
|
 |
O tom, že Michal Hoppel má "zelený palec", svědčí i jeho velká sbírka dionýsií, kterou však má stejně jako jiní pouze ve skleníčku. Evropské podnebí těmto středoasijským kráskám opravdu nesvědčí. Inu o rodu Dionysia by bylo další dlouhé povídání .
|
Ze skalek Michala by mohlo být představeno mnoho dalších skvostů a unikátů. Tak někdy příště. Tato stránka měla ukázat, že i v Polsku se najde velmi zkušený skalničkář. Nejen ve Velké Británii, České republice a jinde, kde skalničkaření má dlouhou tradici. Navíc, a to především, vás mělo toto povídání inspirovat, jak vypadá perfektně udělaná spárová skalka.
Připravil Martin Pilný
Foto Michal Hoppel © 2011
|
