www.skalnicky.cz Zpět na úvodní stránku
 
Výstavy a akce
Zajímavé rostliny
Pro
začátečníky
Skalky pro inspiraci
Bude Vás zajímat...
Ze světa hor
Adresy pěstitelů
Informace o klubech

Kavkaz
majestátní hranice mezi Evropou a Asií
Elbrus - 5642 metr¨

Kdo by neznal toto obrovské pohoří, které se táhne mezi Černým a Kaspickým mořem. Celému masivu dominuje nejvyšší hora Kavkazu - Elbrus (snímek). Na její trvale zasněžený vrchol, do výšky 5642 metrů, stoupají každoročně stovky zdatných a odvážných.
Ale nejen na Elbrus ...

Kdo jednou navštívil Kavkaz, obvykle se tam znovu vrátí. Třeba i vícekrát. Zvláště sem jezdí vysokohorští turisté a milovníci výstupů na ledovce. Ovšem nechybí ani obdivovatelé zdejší přírody a horských květů, kterých sem také ročně nemálo přijede. Vždyť na tu krásu nemohou zapomenout. Na Kavkaze je 1600 endemitických druhů rostlin. Tedy těch, které jinde na světě nerostou. Je zde veliké množství druhů, které byly v minulosti přeneseny do zahrad, parků, botanických sbírek... Takže se i běžně pěstují a jejich popisy nalézáme v mnoha zahradnických příručkách. Již méně však jejich fotografie.

Pojďte se proto virtuálně projít po svazích a skalách Kavkazu a prohlédnout si něco málo z toho, co zde roste. Vybrali jsme vám obrázky některých kouzelných skalniček, většinou nizoučkých či unikátních. Pokud máte pocit, že to je zlomek toho, co na Kavkaze roste, pak máte pocit správný. Není z řady důvodů možné na těchto www stránkách představit celou flóru Kavkazu. Proto zajímá-li vás příroda a rostlinstvo Kavkazu blíže, můžete mít o horách na hranici Evropy a Asie i obrazovou knihu. Avšak ani zde nejsou vyfotografovány veškeré skalničky těchto hor. To je téměř nemožné. Přesto rostlin, zajímajících skalničkáře je tu více než dost. Více se o knize dovíte po kliknutí zde.

Právě od autorů této knihy, Vojtěcha Holubce a Pavla Křivky, jsme získali následující fotografie pro vaše poznání i potěšení. Autoři Kavkaz navštívili mnohokrát a ze svých cest přinášeli vždy nové a nové snímky. Některé z nich vám zde chceme ukázat.

Androsace raddeana

Androsace raddeana, známá též pod synonymem Androsace caucasica je půvabná drobnička vysoká do 5 cm. Vzácně ji lze najít v centrálním Kavkazu, kde je endemitem. Roste na jemných sutích a morénách v alpinském pásmu od 2400 do 3600 metrů nadmořské výšky. Vyžaduje chladné stanoviště v drobné suti, odtok vody od rostliny, jinak shnije. V zimě raději pěstovat v alpinkovém skleníku. Dobře roste ze semen, ale následná péče je náročná.

Delphinium caucasicum

Delphinium caucasicum jsou nizoučké rostlinky na sutích. Kdo zná běžně pěstované metrové i vyšší ostrožky, bude překvapen výškou jen 10 - 25 cm. Tato téměř bezlodyžná ostrožka s velkými obrvenými květy patří k nejkrásnějším druhům rodu Delphinium na Kavkaze. Je to endemit. Nalézat ji lze vzácně na minerálních vulkanických sutích v alpinském pásmu. Obtížně se pěstuje, neboť vyžaduje chladné, velmi dobře drenážované místo a v zimě úplné sucho. Navíc velmi chutná slimákům.

Anchonium elichrysifolium

Anchonium elichrysifolium je rostlinka velmi podobná trýzelům (Erysimum). V době květu je vysoká od 5 do 15 cm, v semenících se vytahuje až do 30 cm. Má velmi úzké listy. Kvete v létě, podle nadmořské výšky od června do srpna. Roste v humózních sutích v alpinském pásmu až do výšek 3500 metrů, v jižní transkavkazské oblasti a areál výskytu zasahuje až do Turecka, Iránu a Iráku. Vyžaduje dokonalou drenáž, plné slunce, nikoliv však přeschnutí. Udržet rostlinky v kultuře je obtížné, zvláště přes zimu.

Corydalis alpestris

Corydalis alpestris roste na vulkanických sutích, tedy v poměrně chudých propustných substrátech ve studených polohách. Proto i pěstování této dymnivky je obtížné. Vyžaduje stinné chladné místo, ale s dostatkem světla, dokonalou drenáž, v zimě raději úplné sucho. To rostlinu předurčuje k pěstování ve studeném skleníku.Rostliny jsou jen 5 - 10 cm vysoké.

Corydalis emanuellii

Corydalis emanuellii, je podobně droboučká jako předchozí, výšku má okolo 5 - 15 cm. Světle žluté květy jsou poměrně veliké oproti květům jiných dymnivek. Roste v sutích pod sněhovými výležisky ve výškách 2000 - 3200 metrů. Je to tedy pravá alpinka. Bohužel její pěstování je velmi náročné. Rostliny vyžadují totéž jako u předchozí Corydalis alpestris. Drenáž, chladno, zimní sucho.

Centaurea cheiranthifolia

Centaurea cheiranthifolia je chrpa vysoká 20 - 40 cm, rostoucí na subalpinských až alpinských loukách východního Kavkazu, kde je endemitem. Kvete celé léto a při pěstování vyžaduje suché, drenážované, slunné stanoviště. Ovšem ne přeschlé.
Existuje zde i velmi podobná chrpa, avšak v purpurově červené barvě - Centaurea fischeri.

Crocus sharojanii

Crocus sharojanii je jeden z řady krokusů rostoucích na Kavkaze. Je to endemit západních oblastí a lze jej najít i na turecké straně. Kvete neobvykle, až koncem léta, v srpnu, rychle nasadí na semena a již na něj padají první vločky sněhu. Roste totiž v alpinské zóně od výšek 2000 m do 3500 metrů. Vyžaduje velmi chladné místo s odtokem vody ale s trochou humusu. Pěstují jej obvykle jen zkušení pěstitelé cibulovin.

Dactylorhiza caucasica

Dactylorhiza caucasica je jedním z mnoha zástupců orchidejovitých druhů rostoucích na Kavkaze. Tak jako většina vstavačovitých druhů roste na vlhčích humózních místech v symbióze s travami a půdními mikroorganismy. Nalézt tento druh lze na slunných loukách od 1500 do 3000 metrů. Obvykle jsou rostliny 15 - 30 cm vysoké. Vzácně lze nalézt i albína - bílou formu. Areál výskytu je poměrně rozsáhlý. S ohledem na přísnou ochranu všech částí rostliny je problematické tento druh pěstovat v kultuře, byť existují zkušení pěstitelé, kteří dokáží i náročné vstavačovité druhy udržet.

Daphne circassica

Daphne circassica je keřík s barevnou škálou květů od světlých až po velmi tmavě růžové. Je jedním z řady druhů lýkovců rostoucích na Kavkaze. Je endemit západních oblastí Kavkazu, zvláště v areálu hory Fišt. Roste zde do nadmořské výšky 2400 metrů na kamenitých svazích v humusu mezi travami. Dorůstá výšky 10 - 20 cm, takže se leckde v travách ztrácí. Dobře je vidět v době kvetení v červnu. Má rád slunce, ale v kultuře je třeba ho dát na chladnější, světlé a nevysychavé místo.

Daphne glomerata

Daphne glomerata je další zajímavý lýkovec Kavkazu, ač jej lze vzácně nacházet v celé oblasti Střední Asie. Roste až do výšek okolo 3000 metrů. Vyhledává především balvanité, skalnaté louky, kde mezi balvany, ale i v travách vytváří keříky vysoké 10 až 50 cm. Vyžaduje humózní štěrkovitou půdu, světlé stanoviště, ale ne celodenně osluněné, spíše chladné.

Daphne glomerata

Daphne glomerata - detail květu. Krémově bílé až narůžovělé květy jsou ve shlucích na konci větviček. Dobře vynikají v době květu na pozadí tmavých zelených listů. Pozor, má-li tento lýkovec málo světla, nejen málo kvete, ale jeho větvičky se vytahují a rostlina není pěkně kompaktní.

Draba longisiliqua

Draba longisiliqua je vzácný endemit vápencových skal severního Kavkazu. Roste výhradně na svislých stěnách a strmých svazích ve spárách, neboť nesnáší přemokření. Proto její pěstování vyžaduje zvláštní péči a minimální zálivku. Lépe se jí daří v alpinkovém skleníku, kde jí neprší do listových růžiček, které jsou šedozelené, chlupaté a vytvářejí hezké bochánky. Z nich vykvétají 5 - 20 cm vysoké převisající lodyhy s květy.

Draba ossetica

Draba ossetica je jedna z mála bíle kvetoucích osívek. Vytváří kompaktní bochánky, rostoucí na strmých vápencových skalách v severní Osetii a v oblasti Skalistého hřbetu, kde je endemická. Nesnáší přemokření, často ji lze najít pod převisy skal. Proto i pěstování je náročnější. Dokonalá drenáž, odklon od slunce, ale světlá poloha, v zimě téměř sucho. Lépe se jí daří v alpinkovém skleníku.

Erysimum ibericum

Erysimum ibericum je trýzel rozšířený po celém Kavkaze. Roste v pásmu 1300 - 2800 m.n.m. Milá, 10 - 15 cm vysoká rostlinka (v semenících však až 40 cm), která však není dlouhověká. Někdy se chová jako dvouletá skalnička. Dobře však nasazuje semena a na místě se vysemeňuje. Nejlépe roste na plném slunci v jemném štěrku s minimem humusu.

Erythronium caucasicum

Erythronium caucasicum patří mezi přísně chráněné kandíky- endemity západního a centrálního Kavkazu. Rostliny vysoké 10 - 20 cm zde vytvářejí malé kolonie v montání až alpinské zóně (1400 - 2500 m). Vyhovuje jim jemně, ale stále vlhká humózní zemina. Při deštích musí voda odtékat od rostlin. Obvykle mají přistínění listnatými keři, tedy na jaře slunce, v létě jemný stín.

Fritillaria collina

Fritillaria collina je další z endemitů Kavkazu. Tento půvabný řebčík zde roste na krajích lesů a na kamenitých horských loukách ve výškách od 1700 - 2500 metrů, tedy od montáního až po alpinské pásmo. Vyhovují mu spíše vyšší polohy, kde v zimě má pod sněhem sucho a z jara hodně vody. Jeho stanoviště nesmí nikdy vyschnout, ale také nesmí být přemokřené. Tedy slunné, humózní, ale drenážované místo. Rostlinky jsou v květu vysoké 10 - 20 cm a mají velmi malé cibulky v zemi.

Galanthus woronowii

Galanthus woronowii je jeden z pěti druhů sněženek rostoucích na Kavkaze. Je to endemit západních oblastí. Poměrně robustní rostlina 5 až 15 cm vysoká s širokými listy zde roste na okrajích lesů a na kamenitých místech od nížiny až po 1400 metrů. Pěstování není obtížné, rostlinky však chtějí polostín a kamenito humózní substrát.

Gentiana oschtenica

Gentiana oschtenica je 3 až 5 cm vysoký hořec, mezi pěstiteli již legendární. Jeho žlutá barva jej odlišuje od podobného, ale modrého druhu Gentiana verna. Západokavkazský endemit. Obývá zde humózní, stále jemně vlhká, ale propustná místa. Vyžaduje dobrou drenáž, rychlý odtok vody a chladnější polohu. Jeho pěstování je tedy obtížnější, ač dobře roste z malých řízků.

Iris elegantissima

Iris elegantissima již také patří mezi legendy mezi pěstiteli. Poměrně nízký, 15 až 30 cm vysoký kosatec, s obrovským nádherným květem, "svítí" v době květu na svazích arménského Kavkazu v nadmořských výškách od 700 do 1700 metrů. Protože jeho areál výskytu sahá až po východní Turecko a Irán, je zřejmé, že má rád hodně slunce a mimo jara také velké sucho. Stanoviště musí mít velmi dobře drenážované a v létě kryt proti dešti. Vyžaduje horké a suché údobí do podzimu. Proto je obvykle ve sbírkách pěstován v nádobě, kterou pěstitelé na léto ukládají pod střechu skleníku či půdy na "vypečení".

Iris iberica

Iris iberica je další nádherný jihokavkazský kosatec. Tento endemit zde roste na suchých, sluncem vypalovaných kamenitých svazích, téměř na úpatí hor, v nadmořské výšce 400 až 600 metrů. Vyžaduje výborně drenážované stanoviště s horkým suchým létem. Tedy jako pěstování předchozího druhu - obvykle v nádobách.

Iris lineolata

Iris lineolata je kosatec patřící do skupiny Onocyclus, v níž patří k nejsnáze pěstovaným druhům. Pochází z východokavkazských a iránských oblastí, kde roste ve výškách 800 až 2000 metrů na suchých kamenitých svazích a suchých stepích s trochou trávy. Na těch se téměř ztrácí při jeho výšce pouhých 10 až 25 cm. Jako předchozí popsané druhy má rád letní suché období. Vyžaduje dokonalou drenáž.

Iris paradoxa

Iris paradoxa je kosatec dorůstající výšky 15 - 40 cm. Má velmi úzké listy. Vyhledává slunné suché kamenité svahy, ale roste přistíněn i mezi jalovcovými keři v nadmořské výšce 500 - 2800 metrů. Od kavkazských svahů v Armenii, Azerbajdžanu a Nachičevanu roste až po Turecko a Irán. Pěstuje se stejně jako předchozí popsané kosatce. Vyžaduje sucho a horko v létě.

Iris pumila

Iris pumila, dobře známý také jako Iris taurica je skutečně malinký, do 15 cm vysoký kosatec. Má velmi variabilní barvy květů: od zelenavých, přes sírově žluté, sytě žluté, hnědavé, až po fialové, purpurové a modré. Jeho areál výskytu u kavkazských svahů končí, neboť roste i ve Středomoří a východní Evropě v nadmořských výškách 700 - 2200 metrů. Sídlí na slunných kamenitých svazích. Proto se musí pěstovat na dobře drenážovaném osluněném místě. Pak je nenáročný a rád přirůstá.

Jurinea subacaulis

Jurinea subacaulis patří mezi skvostné nizoučké skalničky z oblasti Kavkazu, střední Asie a severozápadního Iránu. Roste v dosti vysokých nadmořských výškách, od 2000 m do 3600 metrů. Vyhledává zde kamenité travnaté svahy a morény. Proto i v kultuře chce dobře drenážované kamenité a chladné stanoviště. V zimě v nížinných skalkách snadno uhnívá.

Lamium tomentosum

Lamium tomentosum je spíše zajímavá, než vysoce dekorativní skalnička. Roste od Kavkazu po severní Irák a Irán, obvykle v zápoji nízkých trav kamenitých strání. Je pouze 10 - 20 cm vysoká s drobnými květy hezkými zblízka. Pěstování je obtížné. Vyžaduje zimní sucho a dobře drenážované chladné stanoviště. Inu z výšek 2300 - 3500 metrů je zvyklá v zimě na vrstvu sněhu, pod kterým je sucho. A v létě moc vedra také nesnáší.

Lilium kesselringianum

Lilium kesselringianum patří k nádherným a efektním rostlinám západního Kavkazu a severovýchodních oblastí transkavkazských tureckých svahů hor, ve výškách od 1500 do 2400 metrů. Mohutné, až 150 cm vysoké rostliny, s velkými květy, jsou vidět již z dálky. Ovšem snaha přenést je do kultury nebyla a není snadná. Tyto lilie, milují jemně vlhkou humózní půdu, nesnáší přemokření a nížinné deště v zimě. Potřebují vápenec, neboť na něm rostou v kamenitých loukách v přírodě. Pěstovat a udržet je, dokáží jen zkušení pěstitelé.

Lilium monadelphum

Lilium monadelphum je další exluzivní lilie Kavkazu. Je také endemit. Dorůstá výšky až 130 cm a veliké květy zdobí horské kamenité svažité louky od června do července. Stanoviště i nadmořskou výšku má obdobnou jako předchozí lilie. Stejně jako předchozí se také obtížně pěstuje.

Merendera trigyna

Merendera trigyna rostoucí téměř na celém Kavkaze a ve střední Asii, měla v minulosti mnoho synonym (např.: Colchicum caucasicum, Bulbocodium trigynum...). Roste na suchých kamenitých svazích v drobné suti s trochou humusu. Proto i v kultuře potřebuje dobrou drenáž, nepříliš živnou zem se štěrkem a pískem a hlavně slunné stanoviště. Pak s ní nejsou problémy. Na horách ji lze najít od výšek 800 metrů do alpinské zóny 2000 metrů.

Minuartia imbricata

Minuartia imbricata roste také téměř na celém Kavkaze. Dává přednost morénám, skalkám a sutím ve výškách 2000 až 3000 metrů. Vytváří 5 cm vysoké rozvolněné bochánky, z nichž vykvétají bílé květy vysoké do 10 cm. Pěstování není náročné, pokud je vysazena na slunci ve svahu, s dobrou štěrkovou drenáží pod ní a s rychlým odtokem vody při dešti.

Potentilla gelida

Potentilla gelida patří k hojně rozšířeným mochnám Kavkazu, zvláště západního až po Turecko. Trsy rostlin 15 - 25 cm vysokých rostou na kamenitých svazích a na svažitých loukách od 1600 metrů až po alpinské louky ve výškách 3000 metrů. Je ozdobná listem i velkými květy a má-li drenážované humózní slunné místo, roste v kultuře bez problému.

Onosma caucasicum

Onosma caucasicum patří k zajímavým endemitům oblasti západního Kavkazu až po Turecko. Rostliny vysoké 10 - 45 cm jsou jemně ochlupené. Rostou na kamenitých svazích od 800 do 1800 metrů nadmořské výšky. Proto v kultuře potřebují také kamenité, dobře drenážované svažité místo s odtokem vody a dostatkem slunce. V létě v nížinné zahradě snadno přeschne, za zimních dešťů naopak uhnije!

Pulsatilla aurea

Pulsatilla aurea - to je touha mnoha zahrádkářů - mít žlutý koniklec. Jenže jeho pěstování je obtížné. Dobře vzejde ze semen a pokud pak nedostane čistou humózní zeminu s trochou štěrku a slunné dobře drenážované stanoviště, obvykle uhnije. Zvláště při zimních deštích. Vždyť roste ve výškách okolo 2400 m, kde je v zimě v suchu hluboko pod sněhem, pak má z jara hodně vody a v létě opět sucho. Je endemitem centrálního a západního Kavkazu, kde roste na strmých stráních.

Rhododendron caucasicum

Rhododendron caucasicum je jeden z pěnišníků, zavedených do kultury již velmi dávno. Na Kavkaze roste na mnoha lokalitách, kde tyto stálezelené keříky, vysoké do 1 metru, vytvářejí krásné porosty na svazích. Kvetou zde dosti dlouho, obvykle od června do srpna, podle nadmořské výšky (od 1600 do 3000 metrů).

Rhododendron caucasicum

Rhododendron caucasicum - detail květů. Z fotografie je zřejmé, že elegantní krémově bělostný květ s tmavým tečkováním nemohl nechat chladnými zahradníky a botaniky z předminulého století, když sbírali po světě rostliny pro zámecké parky. Tyto pěnišníky totiž dobře rostou v jemně stále vlhké humózní půdě s rašelinou - tedy tak, jako většina rhododendronů.

Saxifraga columnaris

Saxifraga columnaris patří ke klenotům Kavkazu. Je to endemit Skalistého hřbetu severního Kavkazu, kde zvláště v oblasti masivu Bezengi (2500 m) ji lze nalézat na strmých vápencových skalních stěnách. Vytváří zde bochánky složené z miniaturních listových růžic, na kterých jednotlivě vykvétají veliké květy. Protože roste ve výškách 2000 - 3000 metrů, je v nížinných kulturách nedůtklivá k přemokření, zvláště zimnímu. Většina pěstitelů tento cenný lomikamen pěstuje v alpinkovém skleníku.

Saxifraga dinikii

Saxifraga dinikii je neméně unikátní klenot. Roste ve stejných oblastech, polohách a výškách jako předchozí S.columnaris. Endemit Skalistého hřbetu. Je také obdobně náročná na pěstování. Ve vápencové suti, štěrbině, nejlépe v travertinu (tufu) a vůbec nejlépe v alpinkovém skleníku, přežije jen zkušenějším pěstitelům.

Saxifraga flagellaris

Saxifraga flagellaris není jen kavkazský druh. Roste cirkumpolárně v arktoalpinském pásmu celé Evropy a Asie, ve výškách nad 2000 metrů (na Kavkaze až do výšky 3600 m). Tento lomikamen má rád slunné pozice v jemném štěrku a písku. Z malých listových růžic vyhání nejen květy vysoké okolo 5 cm, ale také plazivé výhonky do stran, na jejichž koncích vyrůstají nové růžice. Ve skalce chce chladnější ale světlé místo, s dobrou drenáží a trochou humusu.

Saxifraga caucasica

Saxifraga caucasica je zajímavý lomikamen s neobvyklými květy. Vytváří rozvolněné bochánky z listových růžic. Patří mezi vzácné endemity západního Kavkazu, kde roste v oblasti mezi Teberdou a Elbrusem na skalních útesech, ve štěrbinách a suťovištích alpinského pásma. Při pěstování nedělá potíže, když má chladnější polohu, dobře drenážovanou, s odtokem vody zvláště v zimě. Stačí mu směs jemného štěrku, písku a trochy humusu.

Sukansu - Kavkaz

Oblast hory Sukansu, v pozadí s horou Mechtigen. Botanický ráj.

Fišt - Kavkaz

Vrchol Fištu (2867 m.n.m.)fotografovaný z úpatí protilehlé hory Ošten. Oblast, odkud pochází mnoho krásných skalniček, například Gentiana oschtenica.



Obsah a design: © Martin Pilný
45517